V dnešním světě je Václav Machek (jazykovědec) téma, které si získalo velký význam a pozornost v různých oblastech. Ať už na osobní, profesní, společenské nebo politické úrovni, Václav Machek (jazykovědec) vyvolal debaty, kontroverze a diskuse, které zaujaly jednotlivce všech věkových kategorií a prostředí. V tomto článku podrobně prozkoumáme mnoho aspektů Václav Machek (jazykovědec) a jeho dopad na dnešní společnost. Od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj budeme analyzovat, jak Václav Machek (jazykovědec) ovlivnil způsob našeho myšlení, jednání a vztahu ke světu kolem nás. Prostřednictvím holistického a multidisciplinárního přístupu se tento článek snaží nabídnout komplexní a obohacující vizi Václav Machek (jazykovědec) s cílem podpořit lepší porozumění a reflexi jeho důležitosti v našem každodenním životě.
prof. PhDr. Václav Machek, DrSc.[1] | |
---|---|
![]() | |
Narození | 8. listopadu 1894 Brodek |
Úmrtí | 26. května 1965 (ve věku 70 let) nebo 25. května 1965 (ve věku 70 let) Brno |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
Povolání | jazykovědec, pedagog, spisovatel, redaktor a filolog |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Témata | etymologie |
Ocenění | Řád práce |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Machek (8. listopadu 1894 Brodek u Úhlejova poblíž Miletína – 26. května 1965 Brno) byl český jazykovědec a etymolog.
Narodil se v domku čp. 5, který byl později zbořen a na tomto místě byl vztyčen pamětní kámen na Machkovu památku.[2] Kámen stojí v zahradě, několik kroků od silnice.
Vychodil gymnázium ve Dvoře Králové nad Labem,[3] následně v letech 1914-21 studoval češtinu a latinu na Filozofické fakultě pražské univerzity. K jeho učitelům patřili mimo jiné František Pastrnek, Emil Smetánka, Josef Zubatý a Oldřich Hujer. Během studií se zabýval etymologií a studiem baltických jazyků (pruština, lotyština, litevština, galindština…). Dva roky studoval v Paříži (u jazykovědců Antoina Meilleta a Josepha Vendryese), po návratu učil na různých gymnáziích (např. v Pardubicích, Trnavě, Novém Mestě nad Váhom, Tišnově či Brně). Později (1929-31) působil v Kanceláři Slovníku jazyka českého.
V roce 1931 se svou knihou Studie o tvoření výrazů expresivních, vydanou v Praze o rok dříve, habilitoval pro obor srovnávací indoevropský jazykozpyt na brněnské univerzitě. Roku 1936[4] byl na téže vysoké škole jmenován mimořádným a roku 1945 řádným profesorem na katedře slavistiky a srovnávací jazykovědy. Titul doktora věd (DrSc.) mu byl pak udělen v roce 1956.[5]
Zabýval se srovnávací indoevropskou jazykovědou, srovnávací slovanskou jazykovědou, mytologií, baltistikou, a etymologií. Byl členem ČSAV a nositelem Řádu práce.[6]
Mezi dnes nejznámější díla patří Česká a slovenská jména rostlin (1954) a Etymologický slovník jazyka českého (1968). Stal se nejvýznamnějším představitelem tzv. školy "slov a věcí" a ve svém díle pojednal o tematicky vymezených skupinách slov (jména rostlin, hub, ryb, jídel, barev, svatební terminologie atd.).[7] Některé práce publikoval také francouzsky. Mezi další práce patří Studie o tvoření výrazů expresivních (1930) či Etymologický slovník jazyka českého a slovenského (1957, předcházel vydání výše zmíněného). Nejnověji byly péčí brněnských bohemistů a pražského Nakladatelství Lidové noviny - vedle již čtvrtého, nezměněného vydání Etymologického slovníku jazyka českého (2010) - vydány všechny Machkovy drobnější studie v objemné dvousvazkové edici Sebrané spisy Václava Machka (2012), obsahující i stručný životopis, nekrology, přepis jedné z přednášek, soupis předmětů vyučovaných na brněnské univerzitě a bibliografii, jakož i jeho jazykovědně hlediska relevantní dopisy ve svazcích Korespondence I a II (2012).
Články V. Machka ve Slově a slovesnosti (dostupné on-line):