V následujícím článku budeme hovořit o Upír obecný, tématu, které v poslední době vzbudilo velký zájem. Upír obecný je téma, které vyvolalo v dnešní společnosti debaty a diskuse, protože má významný dopad na náš každodenní život. V tomto článku budou prozkoumány různé aspekty související s Upír obecný, od jeho počátků až po jeho dnešní vliv. Budou řešeny různé pohledy a názory s cílem nabídnout ucelenou a objektivní vizi tohoto tématu. Kromě toho budou analyzovány nedávné studie a výzkumy, aby poskytly aktuální a relevantní informace. S tím vším je cílem poskytnout čtenáři hluboké a obohacující porozumění o Upír obecný.
![]() | |
---|---|
![]() Upír obecný | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | letouni (Chiroptera) |
Čeleď | listonosovití (Phyllostomidae) |
Podčeleď | upíři (Desmodontinae) |
Rod | upír (Desmodus) |
Binomické jméno | |
Desmodus rotundus (E. Geoffroy, 1810) | |
![]() areál rozšíření upíra obecného | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Upír obecný (Desmodus rotundus E. Geoffroy, 1810), někdy nazývaný též upír rudý nebo upír velký, je druh tropických netopýrů žijící ve Střední a Jižní Americe.
Tělesné rozměry:
Střední a Jižní Amerika (jih USA až do Argentiny), tropické a subtropické oblasti od Mexika po sever Chile a Argentiny
Upír obecný se živí výhradně krví teplokrevných živočichů.
Upíři nejsou příliš obratní letci a podobně jako kaloni vysílají ultrazvukové signály nižší frekvence. Existuje teorie, že právě toto znevýhodnění donutilo předka upírů, aby se místo chytání hmyzu za letu živil ektoparazity velkých savců. Společně s krví nasátými cizopasníky tak spořádal i větší či menší množství krve hostitele.
Dnešní upíři jsou plně přizpůsobeni ke konzumaci krve. Stoličky mají téměř úplně redukované, zato řezáky jsou velmi ostré a slouží k naříznutí kůže hostitele. Správné místo, kam kousnout, pozná upír pomocí zvláštního tepločivného orgánu, který mají v okolí nozder – zaznamená tepající krev, kterou nesaje, ale olizuje jazykem, který vylučuje enzym hirudin proti srážení krve.
Přes den se ukrývají na tmavých místech, v jeskyních, v dutinách stromů i v budovách, často ve velkých koloniích, někdy společně s dalšími druhy netopýrů. Vylétávají, teprve když je úplná tma, a hledají hostitele. Létají pomalu a nízko nad zemí.
K hostiteli málokdy přilétávají, jakmile nějakého objeví, přistanou na zem a dojdou po čtyřech.
Délka života: nejstarší známý exemplář ve volné přírodě 9 let, v zajetí až 20 let