V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Sitcom. V průběhu historie hrál Sitcom zásadní roli ve společnosti a různými způsoby ovlivňoval životy lidí. Od svých počátků až po současnost byl Sitcom předmětem fascinace, studia a debat, generujících nekonečné názory a perspektivy, které obohacují naše chápání tohoto tématu. Prostřednictvím této hloubkové a podrobné analýzy prozkoumáme nejdůležitější aspekty Sitcom, ponoříme se do jeho historické důležitosti, jeho současných důsledků a budoucích perspektiv, které pro nás má. Připravte se na cestu objevování a znalostí o Sitcom!
Sitcom (z anglického situation comedy, česky též situační komedie) je specifický druh komediálního seriálu. Je pro něj charakteristický malý počet prostředí s rovněž malým počtem postav, které se v průběhu série vyvíjí jenom minimálně a děj jednotlivých dílů běžně končí ve statu quo, tedy stejném nastavení, v jakém byl na začátku.
Vtipné dějové zápletky bývají soustředěny nejčastěji na obyčejné prostředí (např. domov, pracoviště, škola). Sitcomy mohou mít také povahu parodie jiných žánrů, nevšední místa nebo postavy (vesmír, mimozemšťané) jsou pak stylizovány do reality všedního dne. Formát situační komedie vznikl v rozhlase ve dvacátých letech 20. století, dnes je typický hlavně v televizi.
Děj se obvykle skládá z vtipných dialogů a točí se nejčastěji kolem malých denních problémů. Některé sitcomy mají vtipy zdůrazněné namíchaným zvukem smějícího se publika, zvukovou stopou se smíchem. Smích v amerických sitcomech často pochází od reálného publika, které se účastní natáčení.
Mezi první televizní sitcomy patří americké seriály I Love Lucy (1951–1957) či The Honeymooners (1955–1956). V českém prostředí byl prvním sitcomem seriál Taková normální rodinka (1971–1972).
Televizní společnosti favorizují sitcomy zejména kvůli tomu, že mají relativně nízké produkční náklady a zároveň jsou divácky vděčné. Existují postupy, jak produkční náklady srazit na úplné minimum, například dekorace jsou zasvícené na celou sérii stejně nebo se natáčí na tři kamery zároveň, z nichž jedna snímá celek a ostatní dvě polocelky jednajících postav, odpadá tak časově náročná příprava rozzáběrování. Z toho plyne, že v sitcomech se obvykle neobjevují detaily, nejsou-li nezbytně nutné. Sitcom je také obvykle scenáristicky připraven tak, že se odehrává jen v interiérech a z toho málokdy více než ve třech až pěti prostředích.