Síran zinečnatý

Síran zinečnatý
Obecné
Systematický název	Síran zinečnatý
Triviální název	bílá skalice
Ostatní názvy	bílý vitriol
Anglický název	Zinc sulfate
Německý název	Zinksulfat
Sumární vzorec	ZnSO4
Vzhled	bílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	7733-02-0 7446-19-7 (monohydrát) 13986-24-8 (hexahydrát) 7446-20-0 (heptahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-793-3
PubChem	24424
ChEBI	35176
UN kód	3077
Číslo RTECS	ZH5260000
Vlastnosti
Molární hmotnost	161,45 g/mol 179,47 g/mol (monohydrát) 269,55 g/mol (hexahydrát) 287,56 g/mol (heptahydrát)
Teplota rozkladu	600 °C
Teplota dehydratace	280 °C (- H2O, monohydrát) 70 °C (-5 H2O, hexahydrát) 280 °C (-7 H2O, heptahydrát)
Hustota	3,546 g/cm³ 3,195 g/cm³ (monohydrát) 2,053 g/cm³ (hexahydrát) 1,957 g/cm³ (heptahydrát)
Index lomu	nDa= 1,658 nDb= 1,669 nDc= 1,770 heptahydrát nDa= 1,456 8 nDb= 1,480 1 nDc= 1,484 5
Tvrdost	2–2,5 (heptahydrát)
Rozpustnost ve vodě	41,5 g/100 g (0 °C) 47,5 g/100 g (10 °C) 54,1 g/100 g (20 °C) 58,0 g/100 g (25 °C) 62,1 g/100 g (30 °C) 70,4 g/100 g (40 °C) 74,8 g/100 g (60 °C) 67,2 g/100 g (80 °C) 60,5 g/100 g (100 °C) monohydrát 91,60 g/100 g (50 °C) 87,84 g/100 g (60 °C) 75,81 g/100 gl (90 °C) 71,80 g/100 g (100 °C) hexahydrát 215,45 g/100 g (38 °C) 221,78 g/100 g (40 °C) 255,80 g/100 g (48 °C) heptahydrát 107,51 g/100 g (0 °C) 165,63 g/100 g (20 °C) 341,8 g/100 g (50 °C) 390,1 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	methanol 0,485 g/100 g (15 °C) 0,408 g/100 g (35 °C) ethanol 0,038 g/100 g (15 °C) 0,029 g/100 g (35 °C) glycerol
Relativní permitivita εr	6,20
Měrná magnetická susceptibilita	−4,046×10−6 cm3g−1 −6,26×10−6 cm3g−1(heptahydrát)
Struktura
Krystalová struktura	kosočtverečná jednoklonná (monohydrát) jednoklonná (hexahydrát) kosočtverečná (heptahydrát)
Hrana krystalové mřížky	a= 858,8 pm b= 674 pm c= 477 pm hexahydrát a= 995 pm b= 705 pm c= 240 pm β=98°12´ heptahydrát a= 1 178 pm b= 1 205 pm c= 682,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−982,8 kJ/mol −1 304,5 kJ/mol (monohydrát) −2 777,5 kJ/mol (hexahydrát) −3 077,8 kJ/mol (heptahydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−497,6 J/g 62,3 J/g (heptahydrát)
Standardní molární entropie S°	119,7 J K−1 mol−1 138,5 J K−1 mol−1 (monohydrát) 363,6 J K−1 mol−1 (hexahydrát) 388,7 J K−1 mol−1 (heptahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−874,4 kJ/mol −1 132,1 kJ/mol (monohydrát) −2 324,8 kJ/mol (hexahydrát) −2 563,1 kJ/mol (heptahydrát)
Izobarické měrné teplo cp	0,614 J K−1 g−1 1,327 J K−1 g−1 (hexahydrát) 1,333 J K−1 g−1 (heptahydrát)
Bezpečnost
GHS05 GHS07 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R22, R41, R50/53
S-věty	(S2), S22, S26, S39, S46, S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síran zinečnatý ZnSO₄ je chemická sloučenina, která krystaluje ze svých roztoků nejčastěji jako heptahydrát (ZnSO₄·7 H₂O), který je znám také pod triviálním názvem bílá skalice, dříve i jako bílý vitriol. Je to bezbarvá krystalická látka, která na vzduchu zvětrává – ztrácí vodu. V přírodě se nachází v podobě anhydridu jako minerál zinkosit a heptahydrátu jako minerál goslarit.

Síran zinečnatý se připravuje rozpouštěním zinku Zn, oxidu zinečnatého ZnO nebo hydroxidu zinečnatého Zn(OH)₂ ve zředěné kyselině sírové (viz rovnice níže). Z roztoku ZnSO₄ poté krystalizuje jako heptahydrát.

${\displaystyle {\mathsf {Zn+H_{2}SO_{4}\ \to \ ZnSO_{4}+H_{2}}}}$

Tato látka je technicky nejdůležitější vyráběná zinečnatá sůl.

Slouží jako:

• konzervační činidlo k impregnaci dřeva
• součást barviv pro potisk tkanin
• součást elektrolytu pro galvanické pokovování
• výchozí látka pro výrobu dalších zinečnatých sloučenin
• látka k výrobě litoponu (bílý pigment)
• bezvodý ZnSO₄ se přidává do zvířecích krmiv k doplnění zinku

Velmi zředěného vodného roztoku této soli se využívá jako emetika, adstringentního (stahující) a dezinfekčního prostředku (např. v očním lékařství).

• Zinek
• Oxid zinečnatý

• Obrázky, zvuky či videa k tématu síran zinečnatý na Wikimedia Commons

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.