V tomto článku prozkoumáme dopad Postupimská konference na dnešní společnost. Postupimská konference je předmětem zájmu již léta, protože jeho vliv zasahuje do různých aspektů každodenního života. Díky své důležitosti v ekonomice, politice, kultuře a technologii zanechal Postupimská konference významnou stopu v moderním světě. Během této analýzy prozkoumáme různé aspekty Postupimská konference a jak utvářel naše prostředí. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se snažíme osvětlit různé aspekty a důsledky Postupimská konference v dnešní společnosti.
Postupimská konference byla závěrečná vrcholná spojenecká konference druhé světové války. Konala se v blízkosti německého města Postupim (Potsdam) nedaleko Berlína na zámku Cecilienhof. Trvala od 17. července do 2. srpna 1945. Tehdy byly boje v Evropě už skončeny, zatímco v Tichomoří válka ještě probíhala.
Konference se účastnili prezident Harry Truman za Spojené státy, (zprvu) premiér Winston Churchill za Spojené království a diktátor Josif Stalin za Sovětský svaz. Oficiálními účastníky konference byli také ministři zahraničí všech tří mocností. Churchill přijel na konferenci ještě jako úřadující premiér své země, avšak v očekávání výsledků voleb do Dolní sněmovny konaných 3. července 1945. Konečný součet hlasů dne 26. 7. přinesl nečekanou Churchillovu prohru a 28. 7. ho v Postupimi vystřídal nový premiér Clement Attlee.
Předmětem konference byla zejména poválečná správa Německa, které o devět týdnů dříve, 8. května 1945, bezpodmínečně kapitulovalo, a také uspořádání a rekonstrukce válkou poničené Evropy. Obě západní delegace ve finále vedli diplomaticky poměrně nezkušení státníci (Truman a Attlee), což přispělo k vysoké úspěšnosti sovětských požadavků ze strany Stalina a Molotova.
Hlavním výsledkem konference byla Postupimská dohoda, ve které jsou stanoveny následující závěry:
Druhou částí ujednání byla tzv. Postupimská deklarace, která vyzývala Japonsko ke kapitulaci. Deklaraci podepsali 26. července americký prezident Harry Truman, britský premiér Winston Churchill a čínský vůdce Čankajšek. Sovětský svaz v té době nebyl s Japonskem ve válečném stavu. V deklaraci se stanovují podmínky pro případnou japonskou kapitulaci a Japonsku se vyhrožuje naprostým zničením, pokud nekapituluje.
V průběhu konference se Truman Stalinovi obecně zmínil o „mocné nové zbrani“.[2] Stalin, který již o amerických jaderných zbraních věděl, Trumana v použití libovolné zbraně, která by zkrátila válku proti Japonsku, podpořil.