Portál:Houby

Lošákovec blankytný

Houby (latinsky: Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, ale nyní vyčleněnou jako samostatnou říši. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami.

V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou jsou oleje a glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavními nebo pohlavními výtrusy. Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie.

…více informací v článku Houby

Ucho Jidášovo

Boltcovitka Ucho Jidášovo, jinak též ucho Jidášovo či boltcovitka bezová (Auricularia auricula-judae; syn. Hirneola auricula-judae) je hojná jedlá stopkovýtrusá houba, rostoucí převážně na bezu. Sbírat se mohou jak čerstvé, tak uschlé plodnice. Plodnice porostlé řasami ke sběru vhodné nejsou.

Plodnice houby bývají chorošovitého, miskovitého či lasturovitého tvaru, vypouklé směrem vzhůru a bočně přirostlé ke dřevu; široké jsou 2–10 cm, tloušťky 1–3 mm. Plodnice mají nápadnou chrupavčitou konzistenci, jsou výrazně pružné, někdy průsvitné, na omak gumovité až rosolovité, za vlhka až lepkavé, z vnitřku lysé, z vnější strany mohou být lehce pýřité, zejména na vnitřní straně žilnatě zprohýbané. Barva přechází od červenohnědé ke kaštanově hnědé, vnitřní (spodní) strana může být světlejší. Plodnice rostou zpravidla ve skupinách vedle sebe a nad sebou. (Někdy jsou poprášné popadaným bělavým výtrusným prachem).

» Připravované «

Houby jsou prastaré organismy z karbonu či permu. Systematicky se houby dělí na několik oddělení. Dříve se houby dělily na nižší houby a vyšší houby, ale toto dělení neodpovídá nárokům na fylogenetickou příbuznost druhů, a tak se od něho upustilo. Houby vyšší mají vyvinutý klobouk.

Níže uvedený seznam uvádí jednu z dosud používaných podob klasifikace hub. U každého jsou uvedeny jejich základní charakteristické znaky.

• Chytridiomycety (Chytridiomycota) – mají bičíkaté pohyblivé spory
• Houby spájivé (Zygomycota) – v životním cyklu je odolné zygosporangium
• Houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) – pohlavní spory uložené ve vřeckách
  • Z nich většina v třídě vřeckovýtrusné (Ascomycetes)
• Houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) – spory umístěné na bazidiu
• Glomeromycota (v rámci toho jediná třída Glomeromycetes)
• Houby nedokonalé (Deuteromycota) – spíše označení pro houby, které se nerozmnožují pohlavně

… více informací v článku Houby

Muchomůrka zelená

Otrava houbami je otrava způsobená konzumací jedovatých nebo zkažených hub. Obvykle se tím míní velké houby záměrně konzumované, v širším slova smyslu však lze zahrnout i otravy vzniklé nezáměrnou konzumací plísní a dalších menších hub při konzumaci jimi zamořené stravy (viz např. ergotismus). Pod pojmem otrava z hub se skrývá široká paleta příznaků a následků závisejících na druhu požité houby, okolnostech, za kterých byla sebrána, množství této houby a způsobu jakým byla upravena a samozřejmě osobních dispozic konzumenta. Výsledkem může být na jedné straně pouze žaludeční a střevní nevolnost (například otrava hřibem satanem v případě nedostatečné tepelné úpravy) nebo jemné a dočasné změny psychiky, na druhé straně trvalá invalidita či smrt (při požití pavučince plyšového nebo otravě muchomůrkou zelenou).

… více informací v článku Otrava houbami

Muchomůrka červená

Halucinogenní účinky psychoaktivních hub se jeví jako potenciálně perspektivní v psychodiagnostice a snad i v psychoterapii. Nutné je ale varovat před požitím těchto hub bez lékařského příkazu. Houby působí jako psychedelikum a množství, které by bylo pro tělo škodlivé je prakticky nestravitelné, je zde ovšem riziko v psychologických účincích, které mohou být nezvladatelné nebo vyvolat latentní psychické poruchy. Nebezpečná může být kombinace s MAOI.

Příklady druhů:

• Lysohlávka česká (Psilocybe bohemica)
• Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina)
• Paličkovice nachová (Claviceps purpurea)

Lysohlávka (Psilocybe) je rod stopkovýtrusných hub s celosvětovým výskytem. Známé jsou především pro své halucinogení účinky, slangově označované jako „houbičky“, a to i přesto že většina druhů lysohlávek neobsahuje halucinogenní látky. Druhy, které obsahují halucinogenní látky, obsahují psilocin a psilocybin, v menší míře také slabší baeocystin a norbaeocystin, jehož psychoaktivita je ovšem sporná.

Elias Magnus Fries byl profesorem botaniky na Univerzitě v Lundu (od roku 1814) a profesorem praktické ekonomie (od 1834) a botaniky na univerzitě v Uppsale. Společně s C. H. Persoonem je považován za jednoho z nejvýznamnějších mykologů 19. století a spolutvůrce moderní mykologické taxonomie. Mimo jiné zavedl užívání zbarvení spor (výtrusného prachu) a vzhled hymenoforu jakožto jedny z hlavním určovacích znaků.

Ucháč obrovský

»Připravované «

Víte, že…

• … liška obecná je nejméně červivějící jedlá houba na území ČR?
• … anamorfa je mykologický termín, kterým označujeme takové stadium životního cyklu hub, které se rozmnožuje výhradně nepohlavně?
• … v roce 2006 na jednu českou domácnost v průměru připadlo 8,6 kg hub?

» Připravované «