Plinius mladší
V dnešní době je Plinius mladší tématem na rtech každého. Ať už kvůli svému významu v sociální sféře, jeho dopadu na ekonomiku nebo jeho vlivu na populární kulturu, Plinius mladší upoutal pozornost velkého počtu lidí po celém světě. Tento jev není překvapivý, protože Plinius mladší má řadu vlastností, díky kterým si zaslouží studium a zájem ze strany akademiků, odborníků i nadšenců. V tomto článku do hloubky prozkoumáme některé z nejvýznamnějších aspektů Plinius mladší, analyzujeme jeho důležitost dnes a jeho potenciální dopad v budoucnu. Prostřednictvím přísné a vyčerpávající analýzy se budeme snažit osvětlit toto vysoce relevantní téma a nabídnout komplexní vizi, která čtenářům umožní lépe porozumět jeho rozsahu a významu.
| Plinius mladší | |
|---|---|
 | |
| Narození | 61 Como |
| Úmrtí | 113 (ve věku 51–52 let) Bithýnie a Pontus |
| Povolání | spisovatel, politik, básník, advokát, historik, voják, úředník, právník a státní úředník |
| Významná díla | Epistulae by Pliny the Younger |
| Manžel(ka) | dcera Pompeie Celeriny (do 96) Calpurnia (od 103) nevlastní dcera Veccia Procula |
| Rodiče | Plinius starší a Plinia Marcella |
| Příbuzní | Plinius starší (strýc) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gaius Plinius Caecilius Secundus, známý jako Plinius minor, česky Plinius mladší, (61 – 113 Novum Comum, Itálie) byl římský spisovatel a právník.
Jako mladý přišel o otce, proto byl vychován matkou a svým strýcem Pliniem starším, který jej adoptoval. Získal řečnické a právnické vzdělání. Jako obhájce se stal poměrně známý. Sloužil jako vojenský tribun v Sýrii, potom se věnoval státní službě.
V letech 89–90 byl císařovým quaestorem, 91–92 byl tribunem lidu a roku působil ve funkci praetora. Roku 100 zastával konzulát. V letech 111–113 byl císařský legát s prokonzulskou pravomocí provincii v Bithýnii. Za působení v tomto úřadě byl Plinius nucen podílet se na pronásledování křesťanů, jak o tom svědčí jeden z jeho dopisů císaři Trajánovi.
Dílo
Svou literární činnost začal vydáváním svých řečí (které trochu upravoval), potom vydal svou korespondenci (epistulae – listy) a básně.
Zachovala se pouze tato díla:
- Panegyricus, chvalořeč na císaře Traiana
- Listy, jedná se o korespondenci z let 98–108, je to 247 (s desátou knihou 368) dopisů, které jsou rozděleny do devíti knih. Probírá zde jednání císaře, které chválí, sloh této korespondence se stal vzorem panegyristů. Najdeme zde jak dopisy o výbuchu Vesuvu roku 79, tak i o smrti jeho strýce, příhodu o delfínu vozícím děti a korespondenci s císařem Traianem, rodinou i přáteli. Diskutuje se, že některé dopisy mají fiktivní adresáty, aby v nich Plinius mohl vyjádřit své názory na společnost a literaturu. Jeho vzorem byly Ciceronovy listy. Na tyto knihy navazuje další (desátá) kniha, vydaná až po jeho smrti, tj. o 121 jeho dopisů s císařem.
Jeho poetické pokusy se nezachovaly, ale z některých ukázek lze soudit, že nebyly příliš kvalitní.
Literatura
- Plinius Mladší, Antická knihovna - Dopisy. Praha 1988
- SEDLÁČEK, Josef. Výbor z listů Plinia mladšího pro gymnasia a reálná gymnasia česká. Díl I. 2. vyd. Praha: Česká grafická Unie, 1925. 125 s.
Externí odkazy
Encyklopedické heslo Plinius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Plinius mladší na Wikimedia Commons 
Osoba Plinius mladší ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Plinius mladší
- List Surovi - Strašidelný dům
