V dnešním světě se Pelagius II. stal opakujícím se tématem nesporného významu. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, politiku nebo každodenní životy lidí, Pelagius II. dnes nabylo značného významu. Jeho vliv není omezen na konkrétní oblast, ale zahrnuje různé aspekty od technologie po kulturu. S pokrokem globalizace se Pelagius II. stal společným bodem zájmu ve všech koutech světa a vyvolává debaty, úvahy a akce, které se snaží porozumět a řešit jeho rozsah a dopad. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad Pelagius II. a jeho důsledky na různé aspekty moderního života.
Jeho Svatost Pelagius II. | |
---|---|
63. papež | |
![]() Pelagius II. | |
Církev | římskokatolická |
Zvolení | 26. listopadu 579 |
Pontifikát skončil | 7. února 590 |
Předchůdce | Benedikt I. |
Nástupce | Řehoř I. Veliký |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Pelagius |
Datum narození | asi 520 |
Místo narození | Řím, Království ostrogótů |
Datum úmrtí | 7. února 590 |
Místo úmrtí | Řím, Byzantská říše |
Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
Seznam papežů nosících jméno Pelagius![]() ![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pelagius II. (narozen asi roku 520 v Římě, zemřel na mor 7. února 590 v Římě) byl papežem katolické církve od 26. listopadu 579 do 7. února 590. Byl zřejmě gótského původu. K nejpalčivějším problémům jeho pontifikátu patřilo vyrovnání se s Langobardy ohrožujícími Řím a epidemií moru. Za jeho vlády se také zhoršily vztahy mezi západní a východní církví.[1]
O předchozím životě Pelagia II. není známo příliš informací. Byl synem Góta Vinigilda (někdy psán Wunigild) a narodil se v Římě. Zvolen papežem byl 26. listopadu 579 bez císařova potvrzení. Řím byl právě v obležení Langobardů. Byzantinci ani Frankové nebyli příliš ochotni pomoci.[2] Ke sporu s Byzantinci také přispěl fakt, že konstantinopolský patriarcha Jan začal používat titul ekumenický patriarcha, proti čemuž se Pelagius II. postavil (a také zakázal).[3] Liber pontificalis zmiňuje, že řeka Tibera se za Pelagiovy vlády velice rozvodnila a že se papeži podařilo znovu objevit hrob sv. Vavřince.[4] V té době se španělští Vizigóti obrátili na křesťanskou víru.[5]
Papež | ||
---|---|---|
Předchůdce: Benedikt I. |
579–590 Pelagius II. |
Nástupce: Řehoř I. Veliký |