V tomto článku se chystáme prozkoumat dopad Palác Hochbergů z Hennersdorfu na současnou společnost. Od svého vystoupení na globální scéně vzbudil Palác Hochbergů z Hennersdorfu velký zájem a vyvolal nespočet debat v různých oblastech, jako je politika, kultura, technologie nebo věda. V tomto smyslu navrhujeme komplexně analyzovat, jak Palác Hochbergů z Hennersdorfu proměnil způsob, jakým žijeme, přemýšlíme a jak se vztahujeme ke světu kolem nás. Na těchto stránkách prozkoumáme jak pozitivní aspekty, tak výzvy, které Palác Hochbergů z Hennersdorfu pro naši společnost představuje, s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi tohoto fenoménu.
Palác Hochbergů z Hennersdorfu v Husově ulici | |
---|---|
Palác Hochbergů z Hennersdorfu v Husově ulici | |
Účel stavby | |
Komerční prostory | |
Základní informace | |
Sloh | Rokoko |
Architekt | zřejmě Jan Blažej Santini-Aichel |
Výstavba | kolem roku 1713 do dnešní podoby |
Materiál | Zdivo |
Další majitelé | Hochbergové z Hennersdorfu |
Poloha | |
Adresa | Husova 241/7, Staré Město, Praha 1, ![]() |
Ulice | Zlatá a Husova |
Souřadnice | 50°5′6,41″ s. š., 14°25′5,33″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 38360/1-131 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Palác Hochbergů z Hennersdorfu (či též palác Lažanských nebo Bannovský dům) je barokní objekt stojící na adrese Husova 241/7, na rohu se Zlatou ulicí na Starém Městě pražském, přímo naproti objektu dominikánského kláštera a vstupu do kostela sv. Jiljí. Objekt je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Palác byl postaven v místě dvou starších domů, ze kterých se zachovaly zbytky románského domu z kvádříkového zdiva a gotické sklepení. Pravděpodobně koncem 16. století provedl tehdejší vlastník Jan Bann z Fenixfeldu pozdně renesanční přestavbu.
Kolem roku 1713 byl dům přestavěn ve vrcholně barokním slohu, kdy byl také postaven vstupní portál. Přestavba byla provedena pro šlechtický rod Hochbergů z Hennersdorfu zřejmě podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela.[2] Po roce 1716 přešel dům do majetku Lažanských. K výraznější pozdně klasicistní úpravě pak došlo v roce 1844, stavitelem byl snad Kašpar Předák.
Palác býval dříve spojován s objektem, v němž byly koncem 14. století uchovávány Zemské desky;[3] podle novější historické topografie byl ale tento objekt v sousedství, na místě částí domů čp. 242 a 243.[2]
Dům je v soukromém vlastnictví, je využíván pro ubytování a pro obchodní, kancelářské a výstavní prostory.