V tomto článku prozkoumáme vše, co souvisí s Vrbnovský palác, od jeho historického původu až po jeho dopad na dnešní společnost. Vrbnovský palác je v průběhu let vášnivým a kontroverzním tématem, které vyvolává debatu a zájem o různé oblasti. Prostřednictvím komplexní a podrobné analýzy se ponoříme do složitosti Vrbnovský palác a prozkoumáme jeho různé aspekty a perspektivy. Od jeho počátků až po současný vývoj tento článek nabízí komplexní pohled na Vrbnovský palác a jeho význam v dnešním světě.
Vrbnovský palác v Loretánské ulici na Hradčanech | |
---|---|
Vrbnovský palác v Loretánské ulici na Hradčanech | |
Základní informace | |
Sloh | baroko, klasicismus |
Materiál | Zdivo |
Další majitelé | Bruntálští z Vrbna |
Současný majitel | Česká republika |
Poloha | |
Adresa | Loretánská 104/19 Praha 1, Hradčany 118 00 Praha 011, ![]() |
Ulice | Loretánská |
Souřadnice | 50°5′17,88″ s. š., 14°23′33″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 39684/1-965 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vrbnovský (Wrbnovský) palác nebo také Chotkovský dům je památka nacházející se v ulici Loretánská 104/19 na Hradčanech v městské části Praha 1. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Palác je objekt o několika křídlech se dvěma vnitřními dvory, ležící mezi ulicemi Loretánská (na severu, kde má dům arkádové podloubí) a Úvoz (na jihu). Areál má nepravidelný půdorys. Budova směrem do Loretánské ulice má dvě patra a zadní budova směrem do ulice Úvoz má patra tři. Vzhledem ke strmému svahu jsou však sklepy ve stejné výškové úrovni jako druhé nadzemní podlaží jižního domu.[2]
Jedná se o původně renesanční dům, který koupil od Vratislavů z Mitrovic v roce 1661 Jan František Bruntálský z Vrbna a nechal ho barokně upravit; byla přestavěna dvorní křídla a jižní část nad Úvozem.
Po Františkovi z Vrbna zdědili domy jeho čtyři synové, kteří se roku 1719 o majetek podělili. Později roku 1789 zdědil budovu Rudolf st. hrabě z Vrbna (1761-1823). V roce 1814 prodal palác Antonínovi Weissovi, od kterého získal předkupní právo Antonín Jan Graff. Ten, později v důsledku finančních obtíží, byl nucen objekt dát v roce 1824 do dražby. Za nejvyšší částku ho získal Jan Harasín a jeho dcera Kateřina Gutkaisová prodala budovu roku 1837 slepeckému ústavu.[2]
V paláci a v sousedním domě U kanónu (Loretánská 17/103) byl v roce 1837 zřízen výchovný ústav pro nevidomé, který vznikl v roce 1807 jako první tohoto druhu ve střední Evropě. O ústav pečovala Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského. Dnes se zde nachází státní Škola Jaroslava Ježka – mateřská škola, základní škola, praktická škola a základní umělecká škola pro zrakově postižené.[3]
Později byl upraven ještě několikrát 1949-1963 a v letech 1993–1998 zrekonstruován.
Památkově hodnotné jsou zejména tři reprezentační sály v prvním patře se štukovou a malířskou výzdobou.