Ondřej Xaver Fromm

V tomto článku budeme zkoumat a analyzovat Ondřej Xaver Fromm z různých perspektiv a v různých kontextech. Ondřej Xaver Fromm je téma, které upoutalo pozornost lidí po celém světě a jeho důležitost a dopad jsou nepopiratelné. V průběhu let rozpoutal Ondřej Xaver Fromm vášnivé debaty, podnítil významné změny a byl pro mnohé zdrojem inspirace. V tomto příspěvku se hluboce podíváme na Ondřej Xaver Fromm, abychom pochopili jeho význam, relevanci a vliv na naše životy. Od svého vzniku až po svůj vývoj zanechal Ondřej Xaver Fromm ve společnosti nesmazatelnou stopu a je nezbytné porozumět jeho dosahu, abychom mohli ocenit jeho skutečnou hodnotu. Cílem tohoto článku je nabídnout úplný a zasvěcený přehled o Ondřej Xaver Fromm a přispět tak k pochopení a diskusi o tomto tématu.

Ondřej Xaver Fromm
Rytina podle portrétu Karla Škréty.
Rytina podle portrétu Karla Škréty.
Církevřímskokatolická
Zasvěcený život
Institut premonstráti
Svěcení
Kněžské svěcení1669
Osobní údaje
Datum narození1621
Místo narozeníWusterhausen, Braniborsko
Datum úmrtí16. října 1683 (ve věku 61–62 let)
Místo úmrtíPraha, Habsburská monarchie
Povolánířímskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Xaver Fromm (něm. Andreas Fromm, 1621 Wusterhausen – 16. října 1683 Praha) byl německý hudební skladatel, protestantský a římskokatolický duchovní, generální vikář litoměřické diecéze a kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích letech 1671–1680, kdy na litoměřický kanonikát rezignoval. Od roku 1680 byl pak členem kanonie řádu premonstrátů v Praze na Strahově.

Život

Pocházel z protestantské rodiny z Wusterhausenu v Braniborsku. Stal se magistrem teologie. Od roku 1648 působil ve Frankfurtu nad Odrou a dále byl poslán do Štětína, kde vyučoval filozofii na gymnáziu. V Kolíně na Sprévě (dnes součást Berlína, německy Alt-Kölln) byl ustanoven kazatelem. Později se stal konzistorním radou a profesorem teologie v Berlíně. Snažil se o smíření mezi luterány a kalvinisty.

V roce 1663 se setkal s jezuitou Matějem Zeidlerem, který mu doporučil knihy pojednávající o katolické víře. Pod vlivem této literatury se Fromm přiklonil ke katolické víře a kalvinistům radil ke stejnému kroku. V důsledku svého smýšlení však musel opustit Braniborsko a odešel i se svou rodinou do Witennbergu, kde míval veřejná čtení. Zde usiloval o jednotu mezi katolickou církví a protestantskými církvemi.

V roce 1668 přišel do Prahy s manželkou a 5 dětmi. Dne 15. května 1668 složil u jezuitů vyznání víry a byl přijat do katolické církve. V roce 1669 byl vysvěcen na kněze. Své ženě poté zakoupil v Litoměřicích dům, v němž žila až do své smrti roku 1679.[1] Fromm byl nejdříve poslán na děkanství v České Kamenici, posléze se stal přísedícím biskupské konzistoře v Litoměřicích. V roce 1671 se stal kancléřem a oficiálem litoměřického biskupství.

V roce 1680 však na kanonikát rezignoval a vstoupil do premonstrátské kanonie v Praze na Strahově a přijal řeholní jméno Ondřej. K němu se připojili i jeho dva synové, z nichž první přijal jméno Cyril a druhý Metoděj, kteří se též stali členy premonstrátského řádu. Fromm se stal oblíbeným kazatelem a na jeho kázání přicházeli lidé z celé Prahy i okolí. Jeho dcera se stala řeholnicí v Doksanech. Už jako protestant a posléze jako katolík rozdával chudým desátek ze svých příjmů. Díky tomuto učenci vděčí knihovna Strahovského kláštera za vzácný soubor náboženských knih, které jí odkázal.

Dílo

Hudební dílo

Dochovalo se jen málo Frommových skladeb.

  • Actus musicus de Divite et Lazaro (jedno z prvních německých oratorií)
  • Dialogus Pentecistallis pro 10 hlasů (dva sbory) a orchestr (1649)
  • Grabe-lied (pohřební píseň na počest knížecího farmaceuta a soudního asistenta George Dethardinga, 1650)

Literární dílo

  • Dialogus Pentecostatis, Das ist ein geistliches Pfingstgespräch. Stettin 1649
  • Synopsis Metaphysica: Qua Exercitationes Metaph. ante septennium in Paedag. Stetin. typis traditae ab ipso autore in Compendium, plenum tamen, & quod ad altiora tendentibus sufficere possit, contrahuntur. Berlin 1658.
  • Wiederkehrung zur Catholischen Kirchen: Davon er die Historiam und motiven in Druck zu geben nötig erachtet. Prag 1668

Odkazy

Reference

  1. ↑ CERRONI, Jan Petr. Spisovatelé Království českého. Díl III.: E-F. 1. vyd. Pragae: Centrum Studiis Classicis Promovendis ad Institutum Philosophicum Academiae Scientiarum Reipublicae Bohemicae, 2017. 243 s. ISBN 978-80-7007-507-4. S. 179–183. 
  1. [1]Literatura
  • Karl-Heinz Köchling: Das Leben des Andreas Fromm (1621–1683) unter besonderer Berücksichtigung seiner Konversion zur katholischen Kirche. In: Wichmann Jahrbuch für Kirchengeschichte im Bistum Berlin 17/18, 1963/64, S. 77–97
  • Lothar Noack: Der Cöllnische Propst Andreas Fromm (1621-1683) - ein bio-bibliographischer Beitrag zur brandenburgischen Kirchengeschichte. In: Jahrbuch für Berlin-Brandenburgische Kirchengeschichte 61 (1997), S. 99-124
  • Lothar Noack, Jürgen Splett: Bio-Bibliographien. Brandenburgische Gelehrte der frühen Neuzeit, Berlin-Cölln 1640–1688. Berlin 1997 (Knut Kiesant (Hrsg.): Veröffentlichungen zur brandenburgischen Kulturgeschichte der Frühen Neuzeit)
  • RIEGER František Ladislav: Slovník naučný, Praha 1863.
  • PETERA, Václav. Géniové církve a vlasti . Praha: Centrální katolická knihovna a Centrum dějin české teologie KTF UK v Praze . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 

Související články

Externí odkazy

Předchůdce:
Tobiáš Březina 		Znak z doby nástupu Generální vikář litoměřické diecéze
1676–1680 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Michael Ernst Beer
  1. ↑ ZELENKOVÁ, Petra. Petra Zelenková - Libor Šturc, Z protestantského teologa strahovským premonstrátem: podobizna Andrease Fromma (1621-1683) od Karla Škréty mladšího. Umění: časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. 2015, roč. 63, čís. 5, s. 396–405.