Řád premonstrátských řeholních kanovníků

V tomto článku prozkoumáme do hloubky fascinující svět Řád premonstrátských řeholních kanovníků. Toto téma je dnes velmi aktuální, protože jeho dopad zasahuje do různých oblastí společnosti, od politiky po populární kulturu. V tomto směru budeme analyzovat různé aspekty související s Řád premonstrátských řeholních kanovníků, zkoumat jeho původ, jeho vývoj v čase a důsledky, které má na životy lidí. Prostřednictvím interdisciplinárního přístupu se podíváme na různé dimenze Řád premonstrátských řeholních kanovníků, představíme data, výzkumy a názory odborníků v oboru. Na konci tohoto článku doufáme, že budeme mít ucelenější a obohacující vizi Řád premonstrátských řeholních kanovníků, která nám umožní lépe porozumět jeho důležitosti a vlivu v dnešním světě.

Premonstráti
Řád premonstrátů
Candidus et Canonicus Ordo Praemonstratensis (la) OPraem''
Základní informace
Aktivita1120
Kategorieřád řeholních kanovníků
ZaložilSvatý Norbert z Xantenu
Sv. Augustin předává sv. Norbertovi svou Řeholi, kolem 1140

Řád premonstrátských řeholních kanovníků (Candidus et Canonicus Ordo Praemonstratensis, zkratka OPraem) je duchovní řád řeholních kanovníků (tedy nikoli mnišský řád). Má také svou ženskou větev (řeholní kanovnice premonstrátského řádu) a součástí premonstrátské rodiny je i Kongregace sester premonstrátek. Jeho členové se nazývají premonstráti, norbertini či (podle barvy oděvu) bílí bratři.

Historie

Název premonstráti vznikl podle jejich mateřského kláštera ve francouzském Prémontré, který založil v lesním údolí poblíž burgundského Laonu roku 1120 Norbert z Xantenu (působil nejprve jako kanovník, později jako putující kazatel). Jako samostatný řád potvrdil premonstráty roku 1126 papež Honorius II (zpočátku se nazývali norbertini).

Premonstrátský řád se stejně jako cisterciáci rychle šířil po Evropě. Oba řády vytvořily pevné a vlivné organizace, řízené z jediného centra – z původních klášterů. Jejich představitelé významně zasahovali i do politického života. Roku 1126 se Norbert stal arcibiskupem v Magdeburgu, který byl misijním arcibiskupstvím pro východní Evropu. Premonstráti poté působili jako misionáři mezi Polabskými Slovany, Prusy, Zemgaly a Litevci. Určitou roli hráli také při kolonizaci. Do druhého vatikánského koncilu užívali premonstrátský ritus.

Charakteristika

Premonstráti se řídí řeholí sv. Augustina. Mezi hlavní zásady jejich řehole patřil asketický způsob života (ovšem ne tak přísný jako u cisterciáků či kartuziánů založených o málo dříve), konání kněžských povinností mezi věřícími (kázání, zpovídání), charita, rozvíjení vzdělání a vědy. Hlavní činností řádu je kazatelství, práce v duchovní správě, vědě a školství. Bratři premonstráti mají bílý řeholní oděv, skládající se z bílé tuniky, škapulíře, biretu a také cingula. Proto byli v minulosti nazýváni „bílí bratři“, dnes[kdy?] se s ním lze setkat jen minimálně. Bílé premonstrátské hábity jsou vyráběny například klauzurovanými sestrami premonstrátkami v Doksanech. Tento oděv přijal sv. Norbert údajně z rukou Panny Marie, která mu také „schválila“ jeho úmysl založit klášter v údolí Prémontré. Po vstupu do kláštera dostane každý bratr své řeholní jméno. Premonstrátským heslem je „Ad omne opus bonum parati“, které v češtině znamená „Připraveni ke každému dobrému dílu“. Znakem bratří jsou dvě zkřížené zlaté nebo stříbrné pastýřské hole (opatské berle) na modrém štítu posetém zlatými či stříbřitými liliemi.

V českých zemích

Premonstrátští řeholníci při společném zpěvu, Graduál loucký, strana 353

První premonstrátský klášter v Čechách byl založen roku 1143 na Strahově olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, který premonstráty přivedl do českých zemí. Strahovský klášter je dosud hlavním centrem premonstrátů v Čechách. V čele strahovské kanonie stál po obnovení řeholního života opat Michael Josef Pojezdný, v r. 2018 byl jeho nástupcem zvolen Daniel Peter Janáček. Pod pravomoc strahovské kanonie spadá klášter Milevsko, dále jsou v České republice premonstrátské kláštery Teplá, Nová Říše a Želiv. Premonstráti působí ve farnostech po celé České republice, strahovští například na Svatém KopečkuOlomouce, v Praze, Jihlavě, Bechyni, Holíči, Louckém klášteřeZnojma, Říčanech, nebo v Doksanech, kde byl v roce 1998 obnoven klášter premonstrátek, jímž premonstrátští kněží ze Strahova obstarávají duchovní správu. Premonstrátský klášter byl i v Brně - Zábrdovicích, založen 1209 - 1211 Lvem z Klobouk, zrušen roku 1784 císařem Josefem II. a přeměněn ve vojenskou nemocnici. Majetek kláštera byl zčásti rozprodán, zčásti rozkraden.

Členové

V roce 1990 měl řád 73 klášterů s 1349 členy, z nichž mělo 979 kněžské svěcení.

Někteří významní členové řádu

Odkazy

Literatura

  • Hlaváček, Ivan: Die Anfänge der Prämonstratenser im hochmittelalterlichen böhmischen Staat im Kontext der damaligen Ordensgeistlichkeit, in: Studien zum Prämonstratenserorden, Irene Crusius (Hg.), Göttingen 2003, s. 297 an. ISBN 3-525-35183-6
  • Lawrence, Hugh: Dějiny středověkého mnišství, Praha 2001, s. 166–169, ISBN 80-85959-88-7
  • Foltýn, Dušan (ed.): Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha 2005, s. 107–108, ISBN 80-7277-026-8
  • Grassl, Wolfgang: Culture of Place: An Intellectual Profile of the Premonstratensian Order, Nordhausen: Bautz, 2012,ISBN 978-3-88309-691-9.

Související články

Externí odkazy