Oldřich Pecl

V dnešním světě Oldřich Pecl zaujal zásadní místo v různých sférách každodenního života. Ať už na pracovišti, v akademické, kulturní nebo sociální sféře, Oldřich Pecl se stal tématem relevantním a zajímavým pro širokou škálu lidí. Jeho dopad a relevance vzbudily zájem výzkumníků, odborníků i laické veřejnosti, kteří se snaží pochopit jeho význam a dopady. V tomto článku do hloubky prozkoumáme roli, kterou Oldřich Pecl hraje v dnešní společnosti, analyzujeme její vývoj, výzvy a možná řešení. Kromě toho prozkoumáme, jak Oldřich Pecl utvářel a bude nadále utvářet současnou krajinu, stejně jako výhody a výzvy, které s sebou přináší její přítomnost v různých kontextech.

JUDr. Oldřich Pecl
Oldřich Pecl během výslechu při procesu s Miladou Horákovou
Oldřich Pecl během výslechu při procesu s Miladou Horákovou
Narození14. září 1903
Rakousko-Uhersko Bohuslavice
Úmrtí27. června 1950 (ve věku 46 let)
Československo Praha, Věznice Pankrác
Místo pohřbeníMotolský hřbitov
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípodnikatel a právník
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2010)
ChoťAna Milić-Pecl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich Pecl (14. září 1903 Bohuslavice u Kyjova – 27. června 1950 Praha, Věznice Pankrác) byl český právník, podnikatel, člen protikomunistické opozice a oběť justiční vraždy. Po únorovém převratu byl zařazen do politického procesu s Miladou Horákovou a spol. a v roce 1950 odsouzen k trestu smrti. Popraven byl ve věznici Pankrác.

Mládí a předválečný život

Oldřich Pecl se narodil v Bohuslavicích u Kyjova v chudé rodině venkovského učitele. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí. V roce 1918 však studium přerušil, vstoupil do Československé armády a účastnil se obsazení Opavy, prohlášené předtím českými Němci hlavním městem provincie Sudetenland.[1] Maturitu složil v roce 1921. Jeho spolužákem na gymnáziu byl Záviš Kalandra, se kterým zde vydával studentský časopis (později byli oba ve stejném procesu odsouzeni k trestu smrti). Pecl poté vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a následně pracoval v advokacii a podnikal. Jeho druhou manželkou se stala sestra jugoslávského diplomata Ankica Miličová. Nejdůležitější částí jeho majetku byl antracitový důl Etna ve Lhoticích u Českých Budějovic.[1]

Člen protikomunistické opozice

Za druhé světové války se zapojil do rezistence proti okupačnímu režimu a spolupracoval s druhým odbojem. V roce 1945 byl Peclův důl znárodněn v souvislosti s Košickým vládním programem. Po únoru 1948 se Pecl stal podporovatelem nekomunistických bývalých členů Československé strany národně socialistické. Při práci strany v ilegalitě se podílel na koncepci nové ideologie strany a jejího ekonomického programu.[2] Pecl navrhoval vytvoření širokého opozičního hnutí, které by se neomezovalo jen na někdejší nekomunistické politické strany a bylo založeno na „ideologii sociálního pokroku a politické, hospodářské a duchovní bezpečnosti“. Tato jeho koncepce socialistické strany středu však nebyla přijata.[3] Pecl udržoval kontakty s poúnorovou emigrací a odesílal do zahraničí zprávy o situaci v totalitním Československu – převážně založené na informacích z tisku.

Proces a poprava

Pecl byl 8. listopadu 1949 zatčen a zařazen do politického procesu s Miladou Horákovou a spol. Mezi důvody tohoto rozhodnutí patřila snaha o využití jeho podnikatelské minulosti („kapitalista“, „majitel dolu“), Peclovo autorství několika politických memorand a programových zásad opozičního hnutí, styky se Závišem Kalandrou, stejně jako fakt, že jeho manželka byla jugoslávského původu (k roztržce mezi Stalinem a Titem došlo teprve nedávno).[4] Oldřich Pecl byl Státním soudem odsouzen k trestu smrti a 19. června 1950 se neúspěšně odvolal – Nejvyšší soud všechna podání odmítl 24. června 1950. Společně s Miladou Horákovou, Závišem Kalandrou a Janem Buchalem byl popraven 27. června 1950 ve věznici Pankrác.[1] Oběšen byl v 4:55 a v 5:04 lékař konstatoval smrt.[5]

  • Oldřich Pelcl během soudního procesu
    Oldřich Pelcl během soudního procesu
  • Oznámení v Rudém právu ze dne 28. června 1950 o vykonání rozsudku
    Oznámení v Rudém právu ze dne 28. června 1950 o vykonání rozsudku

Ostatky Oldřicha Pecla byly zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde byly také uskladněny. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici.[6] Dne 5. května 1965 byla urna pohřbena do společného hrobu na motolském hřbitově.[7] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Peclův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[8]

Ocenění a připomínky

  • V roce 2010 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[9]
  • Dne 27. června 2009 byla Oldřichu Peclovi odhalena pamětní deska na budově pošty a základní školy v Bohuslavicích (Bohuslavice 4177, 696 55 Kyjov). Na desce je nápis: "OLDŘICH PECL / 14. 9. 1903. V BOHUSLAVICÍCH. / POPRAVEN 27. 6. 1950 / V PRAZE NA PANKRÁCI. / PROSÍM VÁS O NEVYKONÁNÍ / ROZSUDKU VYNESENÉHO NAD / MILADOU HORÁKOVOU, ZÁVIŠEM / KALANDROU, OLDŘICHEM PECLEM / A JANEM BUCHALEM. BYLI OBĚŤMI / NACISMU, VĚZNI NĚMECKÝCH / KONCENTRAČNÍCH TÁBORŮ. / JSEM HLUBOCE PŘESVĚDČEN, / ŽE SI ZASLOUŽÍ ŽÍT. / ALBERT EINSTEIN / K. H. S. 2009 / BOHUSLAVICE".[10]
  • Dne 10. října 2019 byla na domě v Praze 1 (Pařížská 1073/1), kde bydlel a byl zatčen, umístěna pamětní tabulka v rámci projektu Poslední adresa.[11] Na desce je nápis: ZDE ŽIL OLDŘICH PECL / PRÁVNÍK / NAROZEN 14. 9. 1903 / ZATČEN 8. 11. 1949 / POPRAVEN 27. 6. 1950".[12]
  • V Řevnici má O. Pelcl pamětní desku na adrese Mařákova 155 (na zdi zahrady na nároží s ulicí Na Výšině). Na desce je nápis: "V tomto domě pobýval Dr. Olřich PECL. Byl odsouzen komunistickým režimem ve vykonstruovaném procesu a stejně jako Dr. M. HORÁKOVÁ 27. 6. 1950 popraven."[13]
  • Jeho jméno je uvedeno na Pomníku Miladě Horákové a Obětem komunismu v Praze 4 - Nuslích na Náměstí Hrdinů, u stanice metra Pražského povstání, před Vrchním soudem v Praze a Vrchním státním zastupitelstvím v Praze.[14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c DOLEŽALOVÁ, Markéta. JUDr. Oldřich Pecl (1903–1950) . Ústav pro studium totalitních režimů . Dostupné online. 
  2. ↑ KAPLAN, Karel. Největší politický proces: M. Horáková a spol.. Brno: Doplněk, 1995. ISBN 80-85765-58-6. S. 98. 
  3. ↑ Kaplan (1995), s. 101.
  4. ↑ Kaplan (1995), s. 134.
  5. ↑ Kaplan (1995), s. 165.
  6. ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 154. 
  7. ↑ Dvořáková, 2013, s. 164.
  8. ↑ Dvořáková, 2013, s. 32.
  9. ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2010 . Ústav pro studium totalitních režimů, 2010 . Dostupné online. 
  10. ↑ Pamětní místa na komunistický režim . . Dostupné online. 
  11. ↑ Poslední adresa | Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka. Poslední adresa . . Dostupné online. 
  12. ↑ Pamětní deska Oldřich Pecl | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz . . Dostupné online. 
  13. ↑ Pamětní deska Oldřich Pecl | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz . . Dostupné online. 
  14. ↑ Pomník Miladě Horákové a Obětem komunismu | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz . . Dostupné online. 

Literatura

  • KAPLAN, Karel. Největší politický proces: M. Horáková a spol.. Brno: Doplněk, 1995. ISBN 80-85765-58-6. S. 350. 
  • KAPLAN, Karel. Druhý proces. Milada Horáková a spol. - rehabilitační řízení 1968-1990. Praha: Karolinum, 2008. S. 582. 
  • Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy