Jan Buchal

V tomto článku se ponoříme do tématu Jan Buchal, které díky své aktuální aktuálnosti zaujalo akademiky, odborníky i širokou veřejnost. Od svých počátků až po důsledky v různých oblastech byl Jan Buchal předmětem debat a studií, které generovaly různé typy názorů a perspektiv, které obohacují současné panorama. Prostřednictvím podrobné analýzy se snažíme poskytnout čtenáři širokou a úplnou vizi Jan Buchal, která se zabývá jeho nejdůležitějšími aspekty, abychom osvětlili toto velmi zajímavé téma.

Jan Buchal
Identifikační fotografie, vyhotovená po zadržení v říjnu 1949.
Identifikační fotografie, vyhotovená po zadržení v říjnu 1949.
Narození30. května 1913
Rakousko-Uhersko Litava, Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. června 1950 (ve věku 37 let)
Československo Praha, Československo
Příčina úmrtíoběšení
Místo pohřbeníMotolský hřbitov
Ďáblický hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Provolání Jana Buchala k vojákům, důstojníkům a příslušníkům SNB (strana 1 z 2)
Provolání Jana Buchala k vojákům, důstojníkům a příslušníkům SNB (strana 2 z 2)

Jan Buchal (30. května 1913 v Litavě u Tišnova – 27. června 1950 v Praze ve věznici Pankrác) byl štábní strážmistr SNB ve výslužbě, představitel protikomunistického odboje a oběť justiční vraždy. V politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byl odsouzen k trestu smrti a popraven ve věznici Pankrác.

Život

Jan Buchal se vyučil automechanikem. V roce 1938 nastoupil jako řidič k četnictvu, kde sloužil až do roku 1947, kdy byl ze zdravotních důvodů a po nátlaku místních komunistů nucen odejít. Od roku 1946 byl členem Československé strany národně socialistické.[1]

Po únoru 1948 se aktivně zapojil do protikomunistického odboje na Ostravsku, konkrétně do odbojové skupiny Viléma Václíka, která však již byla infiltrována StB.[1] Roku 1949 byl zatčen a posléze „přičleněn“ do procesu s Miladou Horákovou jako důkaz, že skupina připravovala ozbrojené akce na Ostravsku. Jan Buchal byl v politickém monstrprocesu odsouzen k trestu smrti. Dne 8. června 1950 rozsudek potvrdil Nejvyšší soud. Žádost o milost byla zamítnuta. 27. června byl Jan Buchal v Praze ve věznici Pankrác popraven.

Tělo Jana Buchala bylo po popravě předáno k pitvě do Ústavu soudního lékařství. Následně byly Buchalovy ostatky zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde také zůstala uskladněna jeho urna. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici. Dne 5. května 1965 byla urna pohřbena do hromadného hrobu na motolském hřbitově.[2] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Buchalův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[3]

Rehabilitován byl až po roce 1989. V roce 1993 bylo Janu Buchalovi za jeho účast v protikomunistickém odboji uděleno in memoriam čestné občanství města Ostravy.[4]

Poslední slova

Ať žije svobodné Masarykovo a Benešovo Československo.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b DOLEŽALOVÁ, Markéta. Jan Buchal (1913–1950) . Ústav pro studium totalitních režimů . Dostupné online. 
  2. ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 144,162. 
  3. ↑ Dvořáková, 2013, s. 32.
  4. ↑ Čestní občané města Ostravy . Statutární město Ostrava . Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-13. 
  5. ↑ KAPLAN, Karel; PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2001. ISBN 978-80-7364-049-1. S. 69. 

Literatura

  • KAPLAN, Karel. Největší politický proces: M. Horáková a spol.. Brno: Doplněk, 1995. ISBN 80-85765-58-6. S. 350. 
  • Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.