V dnešním světě je Noradrenalin tématem, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a zájmů. S rostoucím zájmem o toto téma je důležité pochopit jeho důsledky a zvážit jeho dopad na různé oblasti společnosti. Ať už z historického, vědeckého, kulturního nebo společenského hlediska, Noradrenalin byl předmětem četných debat a diskusí, což vyvolalo rostoucí zájem dozvědět se více o jeho původu, jeho vývoji a jeho významu v současnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Noradrenalin, analyzujeme jeho důležitost a zaměříme se na různé úhly pohledu, abychom nabídli úplný přehled tohoto fascinujícího tématu.
Noradrenalin | |
---|---|
![]() Strukturní vzorec noradrenalinu | |
Obecné | |
Systematický název | 4-benzen-1,2-diol |
Triviální název | noradrenalin |
Anglický název | Norepinephrine |
Německý název | Noradrenalin |
Sumární vzorec | C8H11NO3 |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 138-65-8 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 169,18 g/mol |
Teplota tání | L: 216,5–218 °C (rozklad) D/L: 191 °C (rozklad) |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Noradrenalin či také norepinefrin je hormon a neurotransmiter řazený mezi stresové hormony, je vylučován dření nadledvin. Z chemického hlediska je to spolu hlavně s adrenalinem a dopaminem katecholamin.[2]
Funkcí noradrenalinu je umožnit krátkodobě v organizmu zvýšenou aktivitu. Urychluje srdeční tep, zvyšuje rozklad glykogenu na monosacharidy, ale také roztahuje cévy v kosterních svalech a zvyšuje tak jejich okysličování.
Noradrenalin je mediátorem vegetativních vláken postgangliových sympatických s výjimkou cév, kosterních svalů a potních žláz, mozečku, epifýzy a hypotalamu. Je syntetizován z aminokyselin fenylalaninu a tyrozinu. Důležitým mezistupněm syntézy je L-dopa a dopamin. Navázáním na receptor se rozkládá a inihibitorem rozkladu je katechol-O-methyltransferáza (COMT) a mohou být zpětně resorbovány do postsynaptického zakončení nebo odbourány monoaminooxidázou (MAO). Po odbourání jdou do krve. Receptory jsou typu α1, α2 a β1 β2, přičemž beta mají větší afinitu k adrenalinu.