Muhammad Ajjúb Chán

Mohammad Ayyub Khan
Stranická příslušnost
Členství	Pákistánská muslimská liga
Narození	14. května 1907 Rehana
Úmrtí	19. dubna 1974 (ve věku 66 let) Rávalpindí
Příčina úmrtí	srdeční zástava
Místo pohřbení	Rehana
Děti	Gohar Ayub Khan
Příbuzní	Omar Ayub Khan (vnuk)
Alma mater	Aligarh Muslim University Command and Staff College Královská vojenská vysoká škola, Sandhurst Minto Circle
Profese	politik, voják, finančník a autor autobiografie
Náboženství	islám ší'itský islám
Ocenění	Královský Viktoriin řetěz (1966) Hvězda 1939–1945 člen Řádu britského impéria Válečná medaile 1939–1945 Barmská hvězda … více na Wikidatech
Commons	Muhammad Ayub Khan
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muhammad Ajjúb Chán (urdsky محمد ایوب خان‎; 14. května 1907 Rehana – 19. dubna 1974 Islámábád) byl pákistánský voják a politik, který byl v letech 1958 až 1969 prezidentem republiky.

Narodil se v severozápadním pohraničí nedaleko Abbottábádu a pocházel z paštunského kmene Tarínů. Byl synem důstojníka Britské Indické armády, vystudoval Muslimskou univerzitu v Alígarhu a Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu. Od roku 1926 sloužil v britské armádě, v letech 1936 až 1939 bojoval proti povstalcům ve Vazíristánu. Za druhé světové války se zúčastnil tažení v Barmě a roku 1947 byl povýšen na generála.

V roce 1951 byl jako první pákistánský rodák jmenován nejvyšším velitelem ozbrojených sil.^[1] Vstoupil do vládnoucí Muslimské ligy a v roce 1954 se stal ministrem obrany. V říjnu 1958 vyvrcholila v Pákistánu vnitropolitická krize a vypukl vojenský převrat, po kterém prezident Iskandar Mírza zrušil ústavu a jmenoval Ajjúba Chána správcem výjimečného stavu. Po třech týdnech Ajjúb Chán Mírzu svrhl a vypověděl ze země a jmenoval se prezidentem.^[2] V roce 1960 nechal svoji vládu potvrdit v referendu. Výjimečný stav trval do přijetí nové ústavy v roce 1962. V lednu 1965 se konaly volby, v nichž Ajjúb Chán porazil Fatimu Džinnáhovou.

Ajjúb Chán byl zastáncem prozápadní orientace Pákistánu a podepsal vstup do Bagdádského paktu. Za jeho vlády začalo Letectvo Spojených států amerických používat základnu v Péšávaru. V srpnu 1965 nařídil prezident vpád pákistánské armády do Kašmíru, který vedl ke konfliktu s Indií. Zavedl systém nazvaný „základní demokracie“, který se opíral o místní samosprávy.^[3] V rámci modernizačních snah také omezil platnost práva šaría. Díky rozvojové pomoci proběhla rozsáhlá industrializace a země zahájila vesmírný program.^[4] Prezident podporoval soukromé podnikání, prosperita však také vedla k nárůstu korupce. Ve druhé polovině šedesátých let rostlo sociální napětí, nespokojenost inteligence s cenzurou a separatistické nálady ve východní části země. Hlavním mocenským rivalem prezidenta Chána se stal bývalý ministr zahraničí Zulfikár Alí Bhutto. V listopadu 1968 vypukly v zemi rozsáhlé protivládní protesty. V jejich důsledku Muhammad Ajjúb Chán odstoupil 25. března 1969 z funkce a jeho nástupcem se stal Jahjá Chán.^[5] Exprezident zemřel o pět let později na infarkt myokardu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mohammad Ayyub Khan na Wikimedia Commons
• Britannica

Prezidenti Pákistánu
Iskandar Mírza (1956–1958) • Ajjúb Chán (1958–1969) • Jáhja Chán (1969–1971) • Alí Bhutto (1971–1973) • Čaudhurí (1973–1978) • Zijául Hak (1978–1988) • Ghulám Ishák (1988–1993) • Vasim Sajjád (zastupující) • Farúk Ahmad Legharí (1993–1997) • Vasim Sajjád (zastupující) • Muhammad Rafík Tarar (1998–2001) • Parvíz Mušaraf (2001–2008) • Soomro (zastupující) • Zardárí (2008–2013) • Mamnún Husajn (2013–2018) • Árif Alví (od 2018)
Kurzívou uvedeni vojenští vládci