Milník

V dnešním světě se Milník stal základním tématem diskuzí a debat. Její dopad pokrývá různé aspekty společnosti, kultury a ekonomiky a vyvolává velký zájem a zvědavost u širokého spektra lidí. Od svého vzniku až do dneška upoutá Milník pozornost výzkumníků, akademiků, odborníků i široké veřejnosti, kteří se snaží porozumět jejímu rozsahu a důsledkům. V průběhu let byl Milník předmětem mnoha studií a analýz, které pomohly odhalit jeho důležitost a relevanci v různých oblastech. Jak pokračujeme ve zkoumání a objevování dalších informací o Milník, je zásadní ponořit se hlouběji do jeho nejdůležitějších aspektů, abychom pochopili jeho dopad na dnešní svět. Tento článek se snaží nabídnout komplexní pohled na Milník, zabývá se jeho mnoha aspekty a poskytuje obohacující pohled na toto významné a vlivné téma.

Replika římského milníku v Bavorsku

Milník je patník nebo sloup, který stojí u cesty, silnice, trati nebo splavného vodního toku a označuje vzdálenost od výchozího místa (nebo staničení) v mílích. Milníky byly budovány již ve starověku.

V zemích s metrickou soustavou se v podobné funkci používá kilometrovník (nebo hektometrovník).

V češtině se výraz používá i pro označení dílčího cíle.

Historie

Délka římské silniční sítě se odhaduje až na 300 000 km. Úseky silnic byly dobře rozměřeny. Tisíc dvojkroků (lat. mille passuum) byla jedna míle, čili 1,609 km. V těchto vzdálenostech byly osazeny kamenné milníky. Většinou byly zhotoveny z materiálu z místních zdrojů, ale ty významné byly kamenicky zpracované, leckdy z dovezených, vzácnějších surovin. Zlatý milník, zřízený císařem Augustem v místě pupku světa na Forum Romanum v Římě byl z pozlaceného bronzu, zakončený zlatou koulí a své zlaté milníky měly i jednotlivé provincie. Na konci Via Appia v přístavním městě Brindisi ještě dnes stojí 15 m vysoký sloup – kdysi zde byly dva. Na milnících pořadově číslovaných byly uváděny vzdálenosti od výchozího místa silnice, případně jména budovatelů či rok výstavby nebo rekonstrukce. U některých milníků vyrostly zájezdní hostince, často podle jejich čísla pojmenovávané.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vladimír Merta, Suché trasy, Dostupné on-line Archivováno 5. 2. 2010 na Wayback Machine.

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.