Téma Mangostana lahodná je téma, které v průběhu času vyvolalo zájem a debatu. Od svého vzniku Mangostana lahodná přitahoval pozornost akademiků, odborníků i fandů. V následujícím článku podrobně prozkoumáme nejdůležitější aspekty Mangostana lahodná a zaměříme se na jeho význam, vývoj a dopad v různých oblastech. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se budeme snažit poskytnout komplexní pohled na Mangostana lahodná se záměrem osvětlit jeho dopad na současnou společnost. Mangostana lahodná je bezpochyby téma, které si zaslouží důkladné prozkoumání a prostřednictvím tohoto článku se právě o to snažíme.
![]() | |
---|---|
![]() Mangostana lahodná | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
Čeleď | klusiovité (Clusiaceae) |
Rod | mangostana (Garcinia) |
Binomické jméno | |
Garcinia mangostana L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mangostana lahodná (Garcinia mangostana), v běžné řeči mangostan, je tropický stálezelený strom původem z Indonésie, ze Sundských ostrovů a souostroví Moluky. Postupně se rozšířil do Afriky, Karibiku, Austrálie a Jižní Ameriky. Ze stromu se konzumuje pouze dužina plodu, která je obalena v tmavě červenofialové slupce. Do Evropy se jeho plody dovážejí především z Brazílie. [1]
Popis mangostanu poprvé zaznamenal švédský přírodovědec Carl Linné ve svém díle Species plantarum v roce 1753.
V roce 1787 britská vláda financovala expedici za účelem přivezení mangostanu. Měl být pěstován v Karibiku, ale až kapitán White v roce 1883 přivezl semena z indické Kalkaty a ve skleníku vévody z Northumberlandu v Syon Parku se podařilo vypěstovat první plody. Mangostan si poté údajně oblíbila i britská královna Viktorie.[1]
Strom mangostanu vyžaduje tropické podnebí s teplotami do 38 °C. Při teplotách pod 0 °C strom odumírá. Dorůstá výšky 6–25 m, má tmavě hnědou kůru a při poranění roní žlutý latex. Koruna je jehlanovitá, podobná koruně smrku. Olivově zelené vstřícné listy jsou krátce řapíkaté, mají lesklý povrch a vejčitě protáhlou špičku. Jsou 10–25 cm dlouhé a 7–13 cm široké.
Květy se čtyřmi kališními a čtyřmi masitými žlutozelenými korunními lístky vyrůstají na špičkách větví. Květ tvoří vně zelenavé a uvnitř žlutavě červené korunní plátky, mnoho tyčinek, jejichž nitky srůstají na spodu ve čtyři svazečky a svrchní semeník s přisedlou 4–8 laločnou bliznou.[2]
Plody mangostanu jsou kulaté bobule o průměru přibližně 8 cm. Plod zraje 3 měsíce, přičemž na začátku je plod zelený a tvrdý. Až je plod zralý, tak se slupka zbarví do červenohněda až fialova a změkne. Pod slupkou je bílá dužina, která je rozdělena na čtyři až osm dílků s jadérky, která se nekonzumují. Dužina je lahodná, šťavnatá, sladkokyselá.
Mangostan lze použít do kompotů, marmelád, džusů, do krémů, pudinků i koktejlů.
Díky vysoké koncentraci xanthonů v plodech (podle některých zdrojů je mangostan nejbohatší zdroj xanthonů na světě[3][2]) má mangostan léčivé účinky. Xanthony působí na různé bakterie (Staphylococcus aureus, Salmonella, Helicobacter pylori a enterokoky) a mají značné antioxidační schopnosti.
Mangostan se používá v tradiční medicíně v Asii, zejména v Thajsku, v Malajsii, na Filipínách, ve Vietnamu, v Indii a Číně. Účinkuje jako antibiotikum a antiparazitikum, užívá se při hojení ran, léčbě tuberkulózy, malárie, při zánětech uší, nosní sliznice, dýchacích cest, při zánětech močových cest, střevních potížích i dalších onemocněních. Mangostan dokáže utlumit bolest, odstraňuje únavu a nevolnost a snižuje teplotu.[1][3]
Plody mangostanu jsou velmi bohaté na xanthony, antioxidanty ze skupiny flavonoidů. Z více než 200 xanthonů, které jsou nyní známy, je 40 v plodech mangostanu.[4] Dále obsahují polyfenoly, katechiny a velké množství vody. Jsou bohaté na bílkoviny, vitamin C a vápník. Džus mangostanu pomáhá při léčení depresí, protože reguluje hladinu serotoninu a tryptofanu v krvi. Energetická hodnota je přibližně 70 kcal ve 100 g dužiny.[1]