V dnešním světě je Luigi Boccherini i nadále předmětem zájmu a debat. Postupem času se stal základním prvkem společnosti a ovlivnil různé aspekty každodenního života. Ať už na osobní, politické, vědecké nebo kulturní úrovni, Luigi Boccherini zanechal významnou stopu v historii a nadále vyvolává kontroverze a protichůdné názory. V tomto článku budeme podrobně studovat vliv Luigi Boccherini v různých kontextech, stejně jako pokroky a výzvy, které představuje pro budoucnost.
Luigi Boccherini | |
---|---|
![]() | |
Narození | 19. února 1745 Lucca |
Úmrtí | 28. května 1805 (ve věku 60 let) Madrid |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Povolání | violoncellista, classical pianist a hudební skladatel |
Příbuzní | Giovanni Gastone Boccherini (bratr) |
Významná díla | String Quintet in E major Symphony Op. 12 No. 4 (Boccherini) |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Luigi Boccherini (19. únor 1743 Lucca – 28. květen 1805 Madrid) byl italský hudební skladatel a violoncellista.
Narodil se v toskánském městečku Lucca poblíž Pisy v hudební rodině. Jeho otec byl zpěvák, violoncellista a kontrabasista v městském orchestru; jeho bratr Giovanni Gastone byl libretista několika oper Antonia Salieriho a J. Haydna, jeho sestra byla baletka. Luigi Boccherini projevil brzy svůj cit pro hudbu a začal se učit hře na violoncello – učil jej nejdříve jeho otec, později studoval v Římě v bazilice svatého Petra.
Po skončení studia se přestěhoval se svým otcem do Vídně, kde oba hráli ve dvorním divadle Burgtheater. Luigi tam zůstal až do roku 1764. Tam však pobyl jen krátce a vydal se na koncertní turné po Francii se smyčcovým kvartetem které sám založil. V té době začal také sám komponovat, mj. složil dvě oratoria. Po několika dalších cestách přesídlil roku 1768 do Španělska, kde se jeho mecenášem stal Don Luis, bratr španělského krále Karla III. Boccherini působil v Madridu jako violoncellista a skladatel a složil mj. také řadu smyčcových kvintetů se dvěma party pro violoncello. V roce 1776 vyslovil král nesouhlas s jednou částí Boccheriniho nového tria a nařídil mu, aby ho změnil. Ten však odmítl královo nařízení a zmíněnou pasáž dokonce zdvojnásobil. Byl okamžitě propuštěn. Poté doprovázel infanta Dona Luise do Arenas de San Pedro, malého města v horách Sierra de Gredos. Tam a blízkém městě Candeleda, Boccherini zkomponoval řadu svých nejznámějších skladeb.
Mezi jeho dalšími zaměstnavateli byli Lucien Bonaparte (1775–1840), francouzský velvyslanec v Madridu a král Fridrich Vilém II., který sám byl výborným amatérským hudebníkem a podporovatelem umění. Po roce 1785 ho postihlo několik tragických událostí. Zemřeli dva z jeho španělských mecenášů, první i druhá manželka a čtyři dcery. Sám zemřel v chudobě na plicní chorobu 28. května 1805.
Úplný seznam Boccheriniho skladeb sestavil francouzský muzikolog Yves Gérard a publikoval jej poprvé v Londýně v roce 1969. Užívá se pro něj označení „Gérardův katalog“ a jednotlivé skladby se uvádějí písmenem G a pořadovým číslem.