V dnešním světě se Lucien Lévy-Bruhl stal tématem velkého významu a zájmu velkého počtu lidí po celém světě. S pokrokem vědy a techniky se Lucien Lévy-Bruhl umístil jako ústřední téma v různých oblastech znalostí, vyvolal debaty, výzkum a nové objevy, které významně ovlivnily společnost. Od svého vzniku až po současnost se Lucien Lévy-Bruhl vyznačoval před a po v různých oblastech a generoval velké změny a transformace, které měly dopad na způsob, jakým chápeme svět. V tomto článku podrobně prozkoumáme dopad a důležitost Lucien Lévy-Bruhl, analyzujeme jeho vliv v různých sférách každodenního života a možné důsledky, které má pro budoucnost.
Lucien Lévy-Bruhl | |
---|---|
![]() Lucien Lévy-Bruhl (1923) | |
Narození | 10. dubna 1857 Paříž |
Úmrtí | 13. března 1939 (ve věku 81 let) Paříž |
Alma mater | École normale supérieure Sorbonna |
Povolání | antropolog, filozof, spisovatel, sociolog a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatel | Pařížská univerzita |
Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1906) důstojník Řádu čestné legie (1928) |
Děti | Henri Lévy-Bruhl |
Funkce | prezident (Institut français de sociologie; 1927–1930) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lucien Lévy-Bruhl (10. duben 1857 – 13. březen 1939) byl francouzský filozof, který svými studiemi o "primitivní mysli" stál u počátků antropologie, etnologie i sociologie.
Rozlišoval dva druhy mentality - "primitivní" a "západní". Primitivní mysl dle Lévy-Bruhla volí plnou účast ("mystickou participaci") ve světě a nevšímá si rozporů, západní mysl volí odstup, a z něj vyvěrající spekulaci i schopnost tolerovat rozpory. Protože Lévy-Bruhl volil terminologii zavánějící vírou v nadřazenost evropské kultury, jeho dílo ustoupilo časem do pozadí (čelilo ostré kritice například Marcela Mausse nebo Bronisława Malinowského). Sociolog Stanislav Andresk však tvrdí, že na ustavení antropologie mělo mnohem větší podíl než dílo Claude Lévi-Strausse. Silně též ovlivnilo Carla Gustava Junga při definování konceptu kolektivního nevědomí.
Lévy-Bruhl byl blízkým spolupracovníkem Émila Durkheima. Po sňatku se svou ženou byl spřízněn s Alfredem Dreyfusem a patřil k prvním bojovníkům za jeho očištění.