Tento článek se bude zabývat tématem Konzervant, které v poslední době získalo na relevanci díky svému dopadu na různé aspekty společnosti. Konzervant je předmětem debat, analýz a diskusí v různých oblastech, vytváří protichůdné názory a probouzí zájem akademiků, odborníků i široké veřejnosti. V tomto smyslu je nezbytné plně prozkoumat důsledky a důsledky, které s sebou Konzervant přináší, a také přemýšlet o možných řešeních a akcích, které by mohly zmírnit jeho vliv. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se ponoříme do různých aspektů souvisejících s Konzervant a nabídneme komplexní a kritickou vizi, která nám umožní porozumět jejímu rozsahu a aktuálnímu kontextu.
Konzervant je přírodní nebo syntetická chemická látka přidávaná do produktů, jako jsou potraviny (označení E200 až E299), léčiva, barvy, biologické vzorky, dřevo atd., k zabránění nežádoucích chemických přeměn nebo rozkladu mikrobiálním působením.
Dřevo je nutno ochránit před působením hub, hmyzu (zejména termitů). Pro konzervaci dřeva se používá nejčastěji arsen, měď, boráty a petrolej.
Ke konzervaci jídla se používají nejčastěji antimikrobiální látky, které brání mikroorganismům a houbám v rozkladu sacharidů obsažených v potravě. Jako antimikrobiální konzervanty se nejčastěji používají propionát vápenatý, dusičnan sodný, dusitan sodný, siřičitany (disiřičitan sodný, hydrogensiřičitan draselný), oxid siřičitý a disodná sůl EDTA. Ovšem i koncentrovaný oxid uhličitý konzervuje.
Ke konzervaci kosmetiky a léčiv se používají např. parabeny (E214 až E219).
Konzervanty se v potravinách někdy nahrazují antioxidanty (převážně E300 až E399). Například butylhydroxytoluen (E321)[1] způsobuje obezitu.[2] Kyselina propionová a její soli (E280 až E283) u pokusných myší vedly k přibývání na váze a ke vzniku inzulinové rezistence.[3]