José Zorrilla
V následujícím článku se ponoříme do tématu José Zorrilla, které v poslední době vyvolalo velký zájem a diskusi. Od svých počátků až po svou relevanci dnes byl José Zorrilla předmětem studia a analýzy různými specialisty v oboru, kteří k tomuto tématu přispěli různými pohledy a přístupy. Prostřednictvím tohoto článku prozkoumáme různé aspekty José Zorrilla, od jeho praktických důsledků až po jeho dopad na společnost. Kromě toho budeme zkoumat jeho vývoj v čase a analyzovat současné trendy, které ho obklopují. José Zorrilla je bezpochyby fascinující téma, které si zaslouží, abychom se mu věnovali vyčerpávajícím a kritickým způsobem, takže vás zveme, abyste vstoupili do tohoto vzrušujícího světa a objevili vše, co se skrývá za José Zorrilla.
| José Zorilla y Moral | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | José Zorrilla y Moral de la Torre Flavio |
| Narození | 21. února 1817 Valladolid |
| Úmrtí | 23. ledna 1893 (ve věku 75 let) Madrid |
| Místo pohřbení | Hřbitov svatého Justa (1893–1896) Panteón de Hijos Vallisoletanos Ilustres (od 1896) |
| Povolání | dramatik, básník a spisovatel |
| Alma mater | Real Universidad de Toledo Univerzita ve Valladolidu Royal Seminary of Nobles of Madrid |
| Významná díla | Don Juan Tenorio |
| Partner(ka) | Emilia Serrano de Wilson |
| Příbuzní | Rosa Chacel (praneteř) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
José Zorrilla y Moral (21. února 1817 — 23. března 1893) byl španělský básník a dramatik.
Biografie
Pocházel ze šlechtické rodiny, vystudoval v Toledu právo a stal se úředníkem na magistrátu v rodném Valladolidu. V roce 1836 opustil úřad a věnoval se novinářství a psaní. V roce 1837 napsal elegii na smrt Larry, která mu získala literární věhlas a slávu, v témže roce vydal první sbírku svých básní, dále pokračoval v úspěšné literární kariéře. V roce 1855 se stal dvorním básníkem mexického císaře Maxmiliána I.[zdroj?] Po jeho popravě se musel navrátit do Španělska, posléze se stal roku 1885 členem Španělské královské akademie (RAE). V roce 1887 získal celoživotní pensi, která ho zbavila hmotným starostí. V roce 1889 byl prohlášen za španělského národního básníka.[zdroj?]
Dílo
K jeho hlavním dílům patří lyrické sbírky s legendistickou tematikou Catntos del Trovador (1841), Flores perdidas (1834), El album de un loco (1867), Poema religioso (1869), Composiciones varias (1877), Le leyenda del Cid (1880), El cantar del Romero (1879). Jeho texty jsou silně pod vlivem francouzských romantiků,[zdroj?] zejména Chateaubrianda a Huga,[zdroj?] věnoval se převážně tvorbě lyrickoepických skladeb, čerpajících ze španělské národní historie a pověstí,[zdroj?] označoval je za legendy, přesto se vyznačují velkou nápaditostí zejména v popisných pasážích. Velkou slávu mu získalo Calderónem ovlivněné[zdroj?] drama Don Juan Tenorio (1844). Mimoto napsal také drama Traidor, inconfeso y martyr (1849).
České překlady
- Don Juan Tenorio: nábožensko fantastické drama o dvou dílech. V Praze: J. Otto, 1902. Překlad: Antonín Pikhart.
Fotogalerie
-
José Zorrilla y Moral -
José Zorrilla y Moral -
José Zorrilla y Moral -
Pohřební průvod procházející ulicí 'Calle de la Montera' (Madrid) -
Pohřební průvod procházející ulicí 'Calle de Valverde' (Madrid)
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu José Zorilla y Moral na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je José Zorrilla
