Téma Josef Forbelský je problém, který v průběhu let vyvolal zájem a diskusi. Postupem času se Josef Forbelský ukázalo jako relevantní a důležité téma v různých oblastech společnosti. Od svého vlivu na globální ekonomiku až po vliv na populární kulturu, Josef Forbelský upoutal pozornost akademiků, odborníků i nadšenců. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Josef Forbelský a rozebereme jeho dopad, relevanci a vývoj v průběhu času. Prostřednictvím kritické a vyčerpávající analýzy se budeme snažit porozumět složitosti a důležitosti Josef Forbelský dnes.
doc. PhDr. Josef Forbelský | |
---|---|
Narození | 19. prosince 1930 Skřivany |
Úmrtí | 14. listopadu 2022 (ve věku 91 let) |
Pseudonym | Janus |
Povolání | spisovatel, překladatel, vysokoškolský učitel, filolog, učitel a hispanista |
Stát | ![]() |
Alma mater | Univerzita Karlova Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč Biskupské gymnázium Bohosudov |
Témata | španělština, čeština, francouzština, španělská literatura, hispanistika a překlad |
Ocenění | Cena Josefa Jungmanna (2016) |
Příbuzní | Petr Nikolaev (zeť)[1] |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Forbelský (19. prosince 1930, Skřivany u Nového Bydžova – 14. listopadu 2022[2])[3] byl český vysokoškolský pedagog, lingvista a překladatel, zabývající se převážně španělskou literaturou. V roce 2017 se stal za překlad Cervantesova románu Persiles a Sigismunda laureátem ceny Josefa Jungmanna za rok 2016.[4]
Studoval na Státním reálném gymnáziu v Novém Bydžově, kam chodíval denně tam i zpět tři km pěšky. Poté, co absolvoval kvartu s vyznamenáním, přešel, na základě konsenzu rodiny, na Arcibiskupské gymnázium v Praze. Zde se mu dostalo vzdělání v latině, řečtině a také ruštině. Následně pokračoval ve studiu u jezuitů na Biskupském gymnáziu v Bohosudově, v jejichž knihovně se seznamoval s díly klasických španělských autorů.[5]
Posléze se přihlásil ke studiu španělštiny a češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně si pak ještě rozšířil svoji kvalifikaci o francouzštinu.[6] Roku 1973 získal titul PhDr., roku 1991 se úspěšně habilitoval.
Na poli literárního překladu se pak věnoval autorům, kterými byli např. Baltasar Gracián, Miguel de Cervantes y Saavedra[7], Juana Inés de la Cruz, Lope de Vega, Azorín, Ramón Gómez de la Serna[8], Gabriel García Márquez, Augusto Roa Bastos, Miguel Delibes, José Jiménez Lozano, Luis Martín-Santos, či Jorge Luis Borges.
Byl vyznáním katolík,[9] ve svých pamětech vzpomíná také např. na Křížovou cestu v Bohosudově.