V dnešním světě získal Jindřich V. (Shakespeare) nebývalý význam. Ať už svým vlivem na společnost, vlivem na kulturu nebo významem v ekonomické sféře je Jindřich V. (Shakespeare) tématem, které nezůstane bez povšimnutí. Postupem času jsme byli svědky toho, jak se Jindřich V. (Shakespeare) vyvíjel a přizpůsoboval měnícím se okolnostem moderního světa. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty Jindřich V. (Shakespeare) a jeho relevanci dnes. Od jeho počátků až po jeho vliv na současnost budeme analyzovat, jak Jindřich V. (Shakespeare) označila před a po v různých aspektech každodenního života.
Jindřich V. je historická hra Williama Shakespeara napsaná zhruba v roce 1599. Její celý titul z vydání z roku 1623 zní Život Jindřicha Pátého. Vypráví příběh anglického krále Jindřicha V., přičemž se soustředí na události těsně před a po bitvě u Azincourtu (1415).
Hra je poslední částí tetralogie a předchází jí hry Richard II., první část Jindřicha IV. a druhá část Jindřicha IV. Původní obecenstvo tedy už znalo titulní postavu z předchozích her. V této hře se mladý král vydává dobývat Francii.
První scény hry se zabývají přípravou Jindřichovy flotily a zahrnují i skutečnou událost, kdy se hrabě z Cambridge a dva další pokusili Jindřicha zavraždit. Jindřichovo chytré odhalení intriky a tvrdý přístup k jejím tvůrcům je jedním ze znaků, že Jindřich se oproti předchozím hrám změnil.
Před bitvou u Azincourtu je vítězství nejisté. Mladý král v noci v přestrojení putuje táborem, aby vojáky povzbudil a zjistil, co si o něm skutečně myslí. Zoufá si nad morálním břemenem toho, že je král, a poznamenává, že král je jenom člověk. Před bitvou pronáší ke svým mužům povzbuzující řeč.
Po vítězství u Azincourtu se Jindřich pokouší namlouvat francouzskou princeznu Kateřinu. To je však obtížné, protože neumí dobře francouzsky a Kateřina naopak neumí dobře anglicky. Humor vyplývající z jejich řečnických omylů jim ale pomůže sblížit se. Francouzský král nakonec přijímá Jindřicha jako svého dědice a francouzská královna se modlí za mír.