Jiří Payne

RNDr. Jiří Payne
Jiří Payne (2009)
Místopředseda Strany svobodných občanů
Ve funkci: 14. února 2009 – 7. prosince 2015
Ve funkci: 29. listopadu 2017 – 2. března 2019
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci: 5. září 2017 – 1. července 2019
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 1. ledna 1993 – 20. června 2002
Náměstek ministra obrany ČR
Ve funkci: 1. listopadu 1996 – 25. května 1997
Poslanec České národní rady
Ve funkci: 7. června 1990 – 31. prosince 1992[1]
Stranická příslušnost
Členství	OF (1989–1991) ODS (1991–2009) Svobodní (od 2009)
Narození	7. července 1956 (68 let) Praha Československo Československo
Choť	Jana Payne
Děti	Aneta Payne, Nela Payne
Příbuzní	Petr Pazdera Payne (bratr)
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	politik
Náboženství	Českobratrská církev evangelická
Webová stránka	www.payne.cz
Commons	Jiří Payne
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Payne, plným jménem Jiří Tomáš Payne, (* 7. července 1956 Praha) je český politik a jaderný fyzik, v letech 1990 až 2002 postupně poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny PČR za Občanské fórum a ODS, později místopředseda Svobodných a poradce prezidenta Václava Klause. V letech 2017 až 2019 poslanec Evropského parlamentu.

Jeho otec Harry Donald Payne se kvůli sňatku s Češkou vzdal nároku na americké občanství. Jeho bratry jsou MUDr. Jan Payne a spisovatel Petr Pazdera Payne. Absolvoval základní školu a gymnázium v Botičské ulici v Praze a pak vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (obor jaderná fyzika). Po dobu studií pracoval v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži jako pomocná vědecká síla. V roce 1981 dokončil studium a složil závěrečné zkoušky. Fakulta mu ale kvůli jeho politickým a náboženským aktivitám odmítla vydat diplom. Bylo mu zamezeno v profesním životě. Na jeho případ upozornila Amnesty International. Promoci měl nakonec až v roce 1989. Mezitím pracoval jako programátor a lektor programování, pak po zostření jeho pronásledování byl od roku 1984 pečovatelem v domově důchodců a od roku 1986 topičem. Navštěvoval bytové teologické a filozofické semináře. Sám organizoval bytové kurzy hebrejštiny. V letech 1982–1989 ho sledovala Státní bezpečnost (spolu s jeho otcem a bratry) pod krycím jménem Fyzik a byl evidován jako prověřovaná osoba.^[2] V roce 1988 se účastnil opozičních demonstrací, byl zadržen policií a obviněn z podněcování a organizování demonstrací. Trestní stíhání bylo zastaveno až po pádu režimu. Byl aktivní i jako zpravodaj organizace Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.^[3]

Ve volbách v roce 1990 byl za Občanské fórum zvolen do České národní rady.^[4] Zastával zde post místopředsedy zahraničního výboru. V září 1990 se podílel na vzniku Meziparlamentního klubu demokratické pravice coby pravicového křídla v rámci Občanského fóra. Na jaře 1991 byl členem přípravného výboru pro založení ODS.^[3] Opětovně byl do ČNR zvolen ve volbách v roce 1992, nyní již za ODS (volební obvod Praha). Zasedal v mandátovém a imunitním výboru a v zahraničním výboru.^[5][6][7]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde mandát obhájil v sněmovních volbách v roce 1996 a sněmovních volbách v roce 1998. V letech 1992–1996 byl předsedou zahraničního výboru sněmovny, v letech 1996–2002 jeho místopředsedou.^[8][9] Po roce 1996 byl náměstkem ministra obrany. Na ministerstvu řídil sekci zahraničních vztahů a podílel se na koordinaci přístupových jednání pro vstup Česka do NATO. V roce 1996 také připravoval volební kampaň ODS před volbami do Senátu PČR.^[3]

V roce 1998, tedy v době, kdy byl poslancem, způsobil dopravní nehodu, když se střetl se sanitním vozem.^[10] Při nehodě utrpěla Payneova dcera těžké zranění, zraněn byl i Payne a řidič sanitky.^[11][12] Payne jako první požádal o vydáním k trestnímu stíhání s tím, že poslanecká imunita se na takové případy vztahovat nemá.^[11][12] Sněmovna Payna ke stíhání vydala.^[11] Soud ho nepotrestal odnětím svobody, ale nařídil mu zaplatit způsobenou škodu a další peníze poslat na obecně prospěšné účely.^[12]

Po odchodu ze sněmovny v roce 2002 se věnoval správě rodinného majetku. Od roku 2004 byl externím politickým poradcem prezidenta Václava Klause.^[3] V roce 2007 založil s manželkou Janou firmu Coventina, která se zabývá developerskými projekty na rodinných pozemcích.^[3]

V roce 2009 patřil mezi zakladatele Strany svobodných občanů a stal se jejím místopředsedou.^[3] V letech 2010^[13], 2012^[14] a 2013^[15] mandát obhájil. Místopředsedou strany byl do prosince 2015, kdy už v nové volbě post neobhajoval.^[16] V senátních volbách roku 2012 kandidoval za Stranu svobodných občanů do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 26 – Praha 2. Získal 6,68 % hlasů a nepostoupil do 2. kola.^[17]

V doplňovacích volbách do Senátu PČR v září 2014 kandidoval za Svobodné v obvodu č. 22 – Praha 10, kde se uvolnilo místo po Jaromíru Štětinovi.^[18] Se ziskem 7,39 % hlasů skončil na 7. místě, a nepostoupil tak ani do druhého kola.^[19] V komunálních volbách v říjnu 2014 kandidoval za Svobodné do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Jakožto lídr kandidátky byl i kandidátem strany na post pražského primátora.^[20] Svobodní získali 3,57 % hlasů a nezískali žádný mandát.^[21]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014 kandidoval za Svobodné na 2. místě jejich kandidátky.^[22] Získal 3 696 přednostních hlasů, tj. 4,64 % hlasů odevzdaných pro Svobodné,^[23] mandát ale nezískal (stal se prvním náhradníkem). Na konci srpna 2017 však na svůj mandát rezignoval Petr Mach, protože se chtěl věnovat kampani před volbami do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2017^[24] Payne se tak stal v září 2017 novým poslancem Evropského parlamentu^[25], a jako takový vystupoval tvrdě euroskepticky.

V listopadu 2017 byl zvolen místopředsedou Svobodných.^[26] Na začátku března 2019 však na tuto funkci rezignoval, dle vlastních slov se totiž nedokázal ztotožnit se současným směřováním strany (Svobodní už podle něj nejsou stranou, kterou zakládal).^[27]

Je znám jako kritik evropské integrace. Kritizoval Lisabonskou smlouvu, neboť podle něho odporuje právnímu řádu ČR.^[28] Poukázal na špatně založený model evropské integrace a navrhl postup, jak převést stávající podobu do perspektivnější varianty spolupráce evropských států. Kritizoval zavedení cestovních pasů pro děti, protože paradoxně před vstupem ČR do Schengenského prostoru děti pas mít nemusely.^[29] Marxismus považuje za druh náboženství, a diskuse s jeho představiteli mají být vedeny religiózními nejen vědeckými argumenty.^[30]

Navrhl výstavbu amerického protiraketového radaru v ČR.^[31] Kritizoval církevní restituce, protože díky nim podle Payna získá jedna církev příliš velkou moc, a nedojde k odluce církve od státu.^[32] Kritizoval smlouvu ACTA, kterou považuje za vynucování pravidel analogového světa ve světě digitálním.^[33] Navrhl vypovědět smlouvu o přátelství s Ruskou federací.^[34]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Payne na Wikimedia Commons
• Jiří Payne v parlamentu
• Oficiální stránky
• Jiří Payne hostem pořadu Pro a proti, Český rozhlas Plus, 16. 11. 2018 9:35