V dnešním světě se Jean Giono stal tématem rostoucího zájmu a debat pro lidi všech věkových kategorií a společenských vrstev. Ať už se jedná o dopad na společnost, jeho význam v populární kultuře nebo jeho vliv na každodenní život, Jean Giono upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Od svých počátků až po současnou evoluci zanechal Jean Giono v moderním světě nesmazatelnou stopu a je zásadní pochopit jeho důležitost v současném kontextu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jean Giono a prozkoumáme jeho dopad na dnešní společnost.
Jean Giono | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Jean Fernand Giono |
Narození | 30. března 1895 Manosque |
Úmrtí | 8. října 1970 (ve věku 75 let) Manosque |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | starý hřbitov v Manosque |
Povolání | spisovatel, scenárista, romanopisec, básník, překladatel, filmový režisér a dramatik |
Témata | literatura |
Významná díla | Colline Regain Un roi sans divertissement Husar na střeše |
Ocenění | Řád čestné legie Literární cena knížete Pierra Monackého |
Manžel(ka) | Élise Gionová |
Děti | Aline Gionová Sylvie Durbetová-Gionoová |
Rodiče | Jean-Antoine Giono[1] |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jean Giono (30. března 1895 Manosque – 9. října 1970 Manosque) byl francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence, bylo ovlivněno panteismem a starými mýty.[2] Pocházel z chudé rodiny piemontských přistěhovalců, středoškolská studia nedokončil a pracoval jako bankovní úředník, od roku 1930 byl spisovatelem na volné noze. Jean Giono je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů; přesto udržoval přátelství např. s André Gidem, André Bretonem či Albertem Camusem. Giono byl po vlastních zkušenostech z bojišť první světové války přesvědčeným pacifistou, který prohlásil: „Být Francouz není žádná výhra. Jediná výhra je být živ.“ Po druhé světové válce byl proto obviněn z podpory kolaborantského vichistického režimu, byl nakrátko uvězněn a měl do roku 1948 zákaz publikování.[3]
Léta 1953 mu byla udělena Literární cena knížete monackého, v roce 1954 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. Roku 1961 byl předsedou poroty filmového festivalu v Cannes; dle vlastního scénáře natočil v roce 1960 film Crésus s Fernandelem v hlavní roli; v 1968 byl jedním ze scenáristů televizního seriálu Provinces.
V roce 1972 byla založena společnost L'Association des amis de Jean Giono, která vydává časopis Revue Giono a pečuje o spisovatelův dům Lou Paraïs v Manosque, zapsaný na seznamu Monument historique.[4]
Od roku 1990 uděluje nadace Pierra Bergé cenu Grand Prix Jean Giono za francouzskou literaturu především v oblasti románu a vypravěčské umění v duchu J. Giona.