V tomto článku prozkoumáme dopad Jaroslav Oliverius v různých oblastech společnosti. Od svého vzniku Jaroslav Oliverius vyvolal zájem a debatu mezi odborníky i širokou veřejností. V průběhu let hrál Jaroslav Oliverius významnou roli ve způsobu, jakým se lidé navzájem chovají, ve vývoji technologií, rozvoji vzdělávání a v mnoha dalších oblastech. Prostřednictvím podrobné analýzy podrobně prozkoumáme, jak Jaroslav Oliverius ovlivnil svět, který obýváme, a jaké perspektivy nám nabízí do budoucna.
Prof. PhDr. Jaroslav Oliverius, CSc. | |
---|---|
![]() | |
Narození | 8. května 1933 Praha |
Úmrtí | 13. srpna 2020 (ve věku 87 let) |
Povolání | pedagog, překladatel, arabista, hebraista, orientalista, filolog, literární historik, vědec a vysokoškolský učitel |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | hebraistika, arabistika, arabština, arabská literatura, dějiny arabské literatury, překlady z arabštiny, hovorová arabština a Standardní arabština |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaroslav Oliverius (8. května 1933 Praha – 13. srpna 2020[1]) byl přední český arabista a hebraista, překladatel z egyptské arabštiny, spoluautor učebnice egyptské hovorové arabštiny a emeritní profesor Ústavu Blízkého východu a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Jaroslav Oliverius se narodil v chudší dělnické žižkovské rodině. Do první třídy nastoupil v den vypuknutí druhé světové války. Jeho otec během války ztratil práci a na nějaký čas odešel pracovat do Německa. Své dvanácté narozeniny Oliverius prožil za dramatických okolností pražského povstání a osvobozování Prahy. Po absolvování gymnázia začal roku 1951 studovat arabistiku a hebraistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jej vyučoval například Rudolf Růžička či Stanislav Segert a mezi jeho spolužáky patřil mj. Vladimír Sadek.[2]
Po vystudování Filozofické fakulty UK nastoupil roku 1956 do Orientálního ústavu Československé akademie věd, roku 1959 absolvoval první ze svých několika stáží v Egyptě a po svém návratu začal vyučovat nejdříve na Československém egyptologickém ústavu na FF UK a od roku 1961 na dnešní Ústav Blízkého východu a Afriky na FF UK jako emeritní profesor.[2]