Hebraistika

V dnešní době je Hebraistika tématem, které ve společnosti získalo velký význam. Od svého vzniku až do současnosti má Hebraistika významný dopad na životy lidí. Ať už na osobní, sociální, politické nebo ekonomické úrovni, Hebraistika vyvolal debaty, kontroverze a změny v různých oblastech. V průběhu historie byl Hebraistika předmětem studia, úvah a analýz odborníků a akademiků. V tomto článku prozkoumáme význam Hebraistika a jeho vliv na společnost dnes, stejně jako jeho možné důsledky pro budoucnost.

Hebraistika je obor, který se zabývá studiem hebrejštiny a jevů s ní souvisejícími - tj. dějinami, kulturou a náboženstvím židovského národa i moderního státu Izrael.

Záběr hebraistiky je značný, má proto mnoho styčných bodů s dalšími obory, mezi které patří např. judaistika (důraz na židovské náboženství a jevy s ním související), biblistika, historie, dějiny umění, filosofie, filologie a další.

Hebraistika v Česku

Hebrejština se v českých zemích vyučovala už od středověku jako součást teologie. Vědecký základ hebraistiky položili v polovině 19. století na Univerzitě Karlově stoupenci Wissenschaft des Judentums profesoři Wolfgang Wessely (1801–1870) a Saul Isaac Kaempf (1813–1892). Na počátku 20. století se tak studium převážně biblické hebrejštiny rozvíjelo na filosofické fakultě (Rudolf Růžička), katolické teologické fakultě (Jaroslav Sedláček, Josef Slabý, Josef Heger) a Husově evangelické fakultě (Slavomil Ctibor Daněk).[1]

Rozvoj hebraistiky přerušilo období protektorátu a další vývoj zpomalila generační obměna. Na Filozofické fakultě UK vyučoval hebrejštinu, aramejštinu a starověké židovské dějiny a literaturu Stanislav Segert a v 60. letech jej nahradil Jaroslav Oliverius. Zhoršování diplomatických vztahů Československa s Izraelem nepříznivě ovlivňovalo také výuku hebraistiky, což se projevilo téměř úplnou absencí výuky modernějších témat. Po roce 1964 se již obor hebraistika dokonce vůbec neotevřel a výuka hebrejštiny probíhala jen v rámci dalších filologických oborů (zejména v rámci srovnávací jazykovědy, Jaroslav Oliverius) nebo na teologických fakultách (Miloš Bič, Jan Heller). Bádání v oblasti židovské kultury a dějin se mohlo uskutečňovat jen ve Státním židovském muzeu v Praze pod vedením Vladimíra Sadka a asistence Bedřicha Noska a Jiřiny Šedinové.[1]

Jako samostatný obor se hebraistika otevřela na Filozofické fakultě UK až roku 1991 a jednalo se o převážně filologický obor. Teprve po roce 1999 se rozšířila výuka také na židovskou kulturu a dějiny. V současné době na FF UK výuku oboru hebraistika zajišťuje Jiřina Šedinová, Jaroslav Oliverius, Daniel Boušek a Pavel Sládek.[1] Hebraistická (judaistická) studia je možné absolvovat od roku 1994 na katedře judaistiky (od roku 2005 Ústavu židovských studií) při Husitské teologické fakultě UK (Bedřich Nosek)[2] v bakalářském a navazujícím magisterském studiu také na Centru judaistických studií při Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (Ingeborg Fialová).[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK. Hebraistika: dějiny oboru . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-07. 
  2. ↑ Ústav židovských studií HTF UK. O katedře . . Dostupné online. 
  3. ↑ Centrum judaistických studií FF UPOL. Centrum judaistických studií . . Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Související články

Externí odkazy

Ústav Blízkého východu a Afriky FF UK