V dnešním světě zaujímá Jaroslav Kučera (kameraman) ústřední místo v našich životech. Ať už jde o politiku, technologii, historii nebo jakoukoli jinou oblast zájmu, Jaroslav Kučera (kameraman) je téma, které podnítí zájem a zvědavost milionů lidí po celém světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Jaroslav Kučera (kameraman), ponoříme se do jeho relevance, jeho dopadu na společnost a různých pohledů, které lze na toto téma mít. Od svého vzniku až po dnešní vývoj byl Jaroslav Kučera (kameraman) předmětem debat, úvah a analýz a prostřednictvím tohoto článku se pokusíme objasnit různé aspekty, které jej obklopují.
Jaroslav Kučera | |
---|---|
Narození | 6. srpna 1929 nebo 5. srpna 1929 Praha |
Úmrtí | 14. ledna 1991 (ve věku 61 let) nebo 11. ledna 1991 (ve věku 61 let) Praha |
Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
Povolání | herec, kameraman a kameraman |
Ocenění | Sitges Film Festival Best cinematography (1978) |
Choť | Věra Chytilová |
Děti | Štěpán Kučera Tereza Kučerová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jaroslav Kučera (6. srpna 1929 Praha – 14. ledna 1991 Praha) byl český kameraman.
Jaroslav Kučera se narodil 6. srpna 1929 v Praze. V letech 1948–1952 studoval na FAMU kameru, kterou absolvoval v roce 1953. V letech 1952–1956 působil v Československém armádním filmu a v letech 1957–1985 byl kameramanem Filmového studia Barrandov. V letech 1967–1990 přednášel na katedře kamery FAMU v Praze.[1]
Během studií byl asistentem kamery dokumentu Není stále zamračeno (1950) a jedním z kameramanů dokumentu Za život radostný (1950). V Československém armádním filmu nasnímal dokumentární filmy O Alence a káčeti (1952, umělecká reportáž), Písně hrdinů (1953), Ústřední loutkové divadlo (1953), Armádní umělecké divadlo (1954, kamera, spolupráce na scénáři), Mistři zimních sportů (1955), Setkání v Lipsku (1958) a Laterna magika II (1960, s Vladimírem Novotným).[1]
V hraném filmu začal Jaroslav Kučera výrazně spolupracovat s Vojtěchem Jasným – filmy Dnes večer všechno skončí (1954), Zářijové noci (1957), Touha (1958), Přežil jsem svou smrt (1960), Procesí k panence (1961), Všichni dobří rodáci (1968), Až přijde kocour (1963; kamera, triky) – a s Karlem Kachyňou – filmy Dnes večer všechno skončí (1954), Ztracená stopa (1955), Smrt mouchy (1976) a Malá mořská víla (1976).
V 60. letech točil pro Miroslava Ondráčka film Střevíčky (1961), pro Jiřího Bělku Deštivý den (1962), pro Jaromila Jireše Křik (1963) a povídku Romance z povídkového filmu Perličky na dně (1965), pro Ivana Passera Fádní odpoledne (1964), pro Jana Němce Démanty noci (1964) a povídku Podvodníci (Perličky...), pro Jiřího Menzla povídku Smrt pana Baltazara (Perličky...), pro Evalda Schorma Dům radosti (Perličky...), později Psi a lidé (1971), pro Věru Chytilovou povídku Automat svět (Perličky...), filmy Sedmikrásky (1966; kamera, výtvarník) a Ovoce stromů rajských jíme (1969), pro Antonína Moskalyka film Dita Saxová (1967).
Od 70. let točil pro Juraje Herze film Morgiana (1972) a pro Zdeňka Podskalského filmy Noc na Karlštejně (1973) a Křtiny (1981). V 70. letech navázal výraznou uměleckou spolupráci s režisérem Oldřichem Lipským, nasnímal filmy Slaměný klobouk (1971), Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), Cirkus v cirkuse (1975) a Adéla ještě nevečeřela (1977; kamera, triky). V 80. letech působil před odchodem do důchodu u režisérů Václava Matějky (válečné drama Svítalo celou noc, 1980) a Antonína Kachlíka (příběh Kouzelné dobrodružství, 1982). Posledním kameramanským počinem Jaroslava Kučery byla Jirešova tragikomedie Prodloužený čas (1984).[2]
V roce 1982 Kučera režíroval krátký film Pražský hrad, k němuž komponoval hudbu Vadim Petrov.[1][3][4]
V roce 1987 byl pedagogickým vedoucím kamery studentského snímku Pavlíny Moskalykové Plášť (1987).[2]
Jako kameraman pracoval i pro televizi. Natočil televizní filmy Bolero (1967, kamera, technický scénář),[5] Dobře placená procházka (1966), Sedm pater pro tisíc přání (1976), To byla svatba, strýčku! (1976), Uragán Donna (1977), byl jedním z kameramanů pořadu GENUS (1995), natočil pořad Prázdniny (1978). Snímal hudební videoklip Hana Zagorová: Zdá se (1978). Natáčel filmové dotáčky pro divadla, např. pro Státní divadlo Brno (Trojí přání aneb Vrtkavosti života, 1971)[6] a ND, resp. Laternu magiku – Variace 66, resp. Otvírání studánek (kamera, scénář),[7][8] Černý mnich (1983; kamera, režijní spolupráce; spolupráce na technickém scénáři inscenace),[9] Pragensia, Vox Clamantis (1984),[10] Odysseus (1987; spoluautor, režijní spolupráce, hlavní kameraman[11]).[1]
Účinkoval (spolu s ním Hynek Bočan, Jan Čuřík, Miloš Forman, Václav Havel, Věra Chytilová, Jaromil Jireš, Pavel Juráček, Elmar Klos, Galina Kopaněva, Antonín Jaroslav Liehm, Jiří Menzel, Jan Němec, Ivan Passer, Evald Schorm, Jaromír Šofr) v dokumentárním západoněmeckém filmu o FAMU Příležitost promluvit (1966, rež. Haro Senft),[12] který zachycuje stav českého filmového umění a politické naladění české inteligence v období začínajícího pražského jara.[13] Zahrál si roli Michela Constantiniho v Radokově komedii Dědeček automobil (1956) a roli vojína v Kachlíkově filmu Bylo nás deset (1963).
Jeho ženou a spolupracovnicí byla režisérka Věra Chytilová (1929–2014). Jejich dcera Tereza Kučerová (* 1964) je výtvarnicí, syn Štěpán Kučera (* 1968) je kameramanem. Jaroslav Kučera zemřel 14. ledna 1991 v Praze ve věku 61 let.
Kučera obdržel řadu cen.[2][14]