Elmar Klos
V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Elmar Klos, prozkoumáme jeho různé aspekty, jeho dopad na pole _var2 a různé názory a postoje, které na toto téma existují. Od svého vzniku až po současnou přítomnost Elmar Klos vyvolal zájem a debatu mezi odborníky i nadšenci. Prostřednictvím důkladné a přísné analýzy se pokusíme objasnit klíčové aspekty Elmar Klos, prozkoumáme jeho vliv na _var3 a jeho potenciál transformovat budoucnost _var4. Tento článek si také klade za cíl poskytnout čtenáři úplný a vyvážený pohled na Elmar Klos a nabízí multidimenzionální perspektivu, která vybízí k zamyšlení a otevřenému dialogu.
| Elmar Klos | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 26. ledna 1910 Brno  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. července 1993 (ve věku 83 let) Praha  Česko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | filmový režisér, scenárista, pedagog, vysokoškolský učitel, režisér, dramaturg, učitel, filmový dramaturg a filmový scenárista |
| Zaměstnavatel | Akademie múzických umění v Praze |
| Ocenění | národní umělec (1968) |
| Choť | Anna Klossová rozená Vopálková |
| Děti | Elena Klossová Elmar Kloss mladší (dabingový režisér) |
| Rodiče | Rudolf Kloss Marie Januštíková rozená Hořicová (S Klossem rozvedeni v roce 1919.) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elmar Klos, vlastním jménem Elmar Jan Rudolf Kloss (26. ledna 1910 Brno[1] – 19. července 1993 Praha), byl český filmový režisér, scenárista, dramaturg, pedagog a filmový manažer. Vytvořil výraznou tvůrčí dvojici s Jánem Kadárem.
Životopis
Narodil se v Brně v rodině vládního rady Zemského úřadu Rudolfa Klosse (1880 ? –1969 ?) a Marie, rozené Hořicové (1886 Plzeň –1975 Praha). Jeho prarodiči z matčiny strany byli politik, novinář a spisovatel Ignát Hořica (1859–1902) a herečka Národního divadla Marie Laudová-Hořicová (1869–1931). Otec Rudolf upadl za první světové války do ruského zajetí a byl prohlášen za nezvěstného. Matka se mezitím sblížila s uherskohradišťským a později zlínským hejtmanem JUDr. Josefem Januštíkem (1880–1963), za kterého se roku 1920 po rozvodu s navrátivším se Klossem podruhé provdala.[2] Od roku 1915 vyrůstal Elmar Klos v Uherském Hradišti, kde jeho matka působila za války jako hospodářská ředitelka válečného lazaretu.[3] Zde také studoval v letech 1920–1926 na gymnáziu.
Už v této době se díky rodinnému příteli pražské babičky – humoristovi Josefu Skružnému – stal jedním z adeptů na chlapeckou roli ve filmu Venoušek a Stázička (1922). I když roli nakonec nedostal, o čtyři roky později začal spolupracovat na scénářích několika němých komedií s Vlastou Burianem[4] a proto se přestěhoval do Prahy, kde také dokončil střední školu na gymnáziu v Truhlářské ulici (1926–28). Začal rovněž statovat, vypomáhal ve filmových ateliérech, kde se postupně seznámil prakticky se všemi filmovými profesemi, a přispíval do Humoristických listů. Procestoval většinu evropských zemí. Seznámil se s Vladislavem Vančurou (svým vzdáleným příbuzným přes Jiřího Mahena), který v něm povzbudil vyšší filmařské ambice. V letech 1928–1933 vystudoval práva na Univerzitě Karlově a po těžkém zánětu pobřišnice na krátko nastoupil na místo úředníka Ústřední sociální pojišťovny (1934).
Od roku 1932 navázal spolupráci s firmou Baťa Zlín a přivydělával si psaním scénářů pro její reklamní snímky. V roce 1934 se na základě konkurzu stal vedoucím jejich firemní filmové skupiny. Přestěhoval se do Zlína, kam současně přesídlil jako hejtman nově zřízeného okresu jeho otčím s matkou[5] a kde dostala celá rodina od Bati k dispozici vilu, známou později jako Zikmundova.[3] Za svého působení ve Zlíně (1934–1945) dal Klos dohromady výrazné filmové tvůrčí osobnosti (Alexander Hackenschmied, František Pilát, Jan Lukas, Ladislav Kolda aj.), sám podle svých scénářů natočil několik propagačních snímků a dokumentů (někdy pod pseudonymy Klaus Hakon, Jiří Musil, Jan Kutil, F. Šestka). V roce 1936 podnikl s kolegy studijní cestu do USA a následující rok se stal prvním vedoucím nového ateliéru na Kudlově. Za nacistické okupace se také zasloužil o to, že tam začaly pracovat další osobnosti českého filmu jako byla Hermína Týrlová a Karel Zeman. V letech 1939–1940 byl vedoucím výroby a dramaturgem Baťou najatých pražských ateliérů v Hostivaři. Po jejich zabrání nacisty pomáhal s uspořádáním dvou zlínských filmových přehlídek Filmové žně (1940, 1941). Když bylo v roce 1942 okupanty zabráno i studio na Kudlově, byl jako pracovník Baťových pomocných závodů správcem nemovitostí a vedoucím kin na Zlínsku.
Po válce se stal (spolu s dalšími lidmi) jedním z hlavních organizátorů znárodňování československého filmu.
V letech 1942–1953 byl Elmar Klos majitelem vily ve Zlíně, kterou pak prodal cestovateli Miroslavu Zikmundovi.[6]
Tvůrčí duo Kadár–Klos
Klos se s Jánem Kadárem poprvé sešel ve studiích Krátkého filmu hned po válce, nicméně Kadár se ještě na nějakou dobu vrátil do Bratislavy. S Klosem začal spolupracovat poté, co ho vyhodili v Bratislavě a on se ho zastal. První film natočili v roce 1952 pod jménem Únos. Natočili spolu celkem osm filmů, největšího úspěchu a ohlasu doznal film Obchod na korze z roku 1965, který získal o rok později ocenění Oscar za nejlepší cizojazyčný film. Tato jejich vzájemně 17 let trvající spolupráce byla přerušena až příchodem normalizace v roce 1969, neboť Ján Kadár emigroval do USA. Elmar Klos byl politicky perzekvován a vyhozen jak z FAMU tak i od Československého státního filmu.
Spolupráci si mezi sebou rozdělili tak, že Kadár více jednal s herci zatímco Klos se staral o výtvarnou, hudební část a střih filmu.[7] Sám Klos popsal spolupráci: „Prostě dva hráči se sešli a doplňují se v tom, co umějí, ale i v tom, co neumějí. Vědí, kdy se na partnera mohou spolehnout a kdy ho sami musí podepřít.“[8] Na druhé straně Kadárův pomocný režisér Juraj Herz si všímal jejich propastného nesouladu a myslel si, že spolupráce je od Kadára pouze gesto vděku a samotný Klos je pro režii filmu zbytečný.[9]
Filmografie, výběr
- 1952 – Únos, s Jánem Kadárem
- 1955 – Hudba z Marsu, s Jánem Kadárem
- 1957 – Tam na konečné, s Jánem Kadárem
- 1958 – Tři přání, s Jánem Kadárem
- 1963 – Smrt si říká Engelchen, s Jánem Kadárem
- 1964 – Obžalovaný, s Jánem Kadárem
- 1965 – Obchod na korze, s Jánem Kadárem
- 1969 – Touha zvaná Anada, s Jánem Kadárem
Reference
- ↑ Matrika 17014, sn. 209 . MZA . Dostupné online.
- ↑ Životopis Elmara Klose . Filmový přehled.cz . Dostupné online.
- ↑ a b Obyvatelé a majitelé Zikmundovy vily . Zlín: . Dostupné online.
- ↑ MAREČEK, Lubomír. Před sto lety se v Brně narodil oscarový filmař Elmar Klos. iDNES.cz . 2010-01-26 . Dostupné online.
- ↑ Marie Januštíková, skautská náčelnice země Moravskoslezské . . Dostupné online.
- ↑ JORDÁNOVÁ, Andrea. Zikmundova vila jako vila Tugendhat. Nevstoupí do ní každý, kdo přijde. Deník.cz . 2022-05-21 . Dostupné online.
- ↑ ČTK. Zemřel slovenský režisér a scenárista Ján Kadár . ct24.cz, 2009-06-01 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08.
- ↑ Sběr. Elmar Klos . FDb.cz . Dostupné online.
- ↑ KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Jsem žid antisemita . Reflex.cz, 2009-06-11 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-20.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elmar Klos na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Elmar Klos
- Elmar Klos v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století (Libri 1998, ISBN 80-85983-65-6)
- Elmar Klos ve Filmovém přehledu
- Elmar Klos v Česko-Slovenské filmové databázi
- Elmar Klos na Kinoboxu
- Elmar Klos v Internet Movie Database (anglicky)
- Elmar Klos v Encyklopedii dějin města Brna
- Elmar Klos v informačním systému abART
