V tomto článku se ponoříme do vzrušujícího světa Jan Petránek (novinář). Na následujících stránkách prozkoumáme různé aspekty související s Jan Petránek (novinář), od jeho původu až po jeho nejaktuálnější aplikace. Jan Petránek (novinář) je téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě, a jak postupujeme v našem výzkumu, odhalíme důvody, které stojí za jeho fascinací. Prostřednictvím rozhovorů, výzkumu a svědectví se ponoříme do hloubky Jan Petránek (novinář), abychom pochopili jeho dopad a význam v dnešní společnosti. Připravte se na objevování nového světa očima Jan Petránek (novinář)!
Jan Petránek | |
---|---|
Jan Petránek v r. 2013 | |
Narození | 28. prosince 1931 Praha ![]() |
Úmrtí | 10. listopadu 2018 (ve věku 86 let) Praha ![]() |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Povolání | spisovatel, novinář, komentátor, broadcaster, politický komentátor, textař a publicista |
Stát | ![]() |
Témata | žurnalistika, rozhlasová žurnalistika a literární tvorba |
Ocenění |
|
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Petránek (28. prosince 1931 Praha – 10. listopadu 2018 Praha) byl český novinář, komentátor, literát a disident.
Absolvoval Českoslovanskou akademii obchodní Dr. Edvarda Beneše v Resslově ulici.[1] V letech 1951–1968 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu se zaměřením na zahraniční vztahy a kosmonautiku. Jako zahraniční korespondent působil v Indii, Pákistánu, Sovětském svazu, Vietnamu a Číně. Někdy v té době byl veden jako tajný spolupracovník zahraničně-politické rozvědky kategorie ideový spolupracovník s krycím jménem Klement.[2][3]
Účastnil se vysílání rozhlasu během invaze Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. V červenci 1969 sice pro rozhlas ještě v přímém přenosu komentoval přistání americké kosmické lodi Apollo 11 na Měsíci, ale v nastupující normalizaci už nesměl novinářskou profesi vykonávat a do roku 1989 pracoval jako topič ve státním podniku Mitas. Byl sledován komunistickou státní bezpečností, vedla na něj tzv. signální svazek k prověření podezření z trestné činnosti a měla jej za nepřátelskou osobu s krycím jménem Merkur.[4][5]
Stal se signatářem Charty 77. Od roku 1987 přispíval do samizdatových Lidových novin, kde po sametové revoluci pracoval jako redaktor. Zaměřil se na analyzování událostí a poměrů v zemích bývalého Sovětského svazu, a to i po odchodu do penze v roce 1993.[6] Vystupoval také na podvečerech v Divadle Kolowrat, které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí.
Od roku 1969 byl členem skupiny Šanson – věc veřejná, pro kterou psal texty a také s ní vystupoval.[7] Přeložil dějiny Spojených států a Středního východu.[6]
Za svou mnohaletou publicistickou činnost uveden do Síně slávy Českého rozhlasu.[8]