Československý rozhlas

Československý rozhlas
Logo Československého rozhlasu (1991)
Zkratka	ČsRo
Předchůdce	Radiojournal
Nástupce	Český rozhlas Slovenský rozhlas
Vznik	1945 (svazek Čes.+Slov. rozhl.) 1. července 1948 (vznik ČsRo)
Zánik	31. prosince 1992
Typ	mediální organizace
Místo	Praha
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Československý rozhlas (ČsRo) byla československá státní organizace, provozující mezi lety 1948 a 1992 rozhlasové vysílání v Československu. Již od roku 1945 působily dvě společnosti Český rozhlas (bývalý Radiojournal, fungující od roku 1923) a Slovenský rozhlas pod společnou hlavičkou Československého rozhlasu. Po zestátnění v roce 1948 se Československý rozhlas stal propagandistickým a cenzurovaným médiem komunistického režimu a dle zákona byla činnost ČsRo založena na politice Komunistické strany Československa. Společenské uvolňování v 60. letech se projevilo i v rozhlasu a v srpnu 1968 proběhly během okupace Československa o jeho budovu boje. Během následné normalizace byl rozhlas opět součástí socialistické politiky. V listopadu 1989 se během sametové revoluce přidali pracovníci ČsRo k protestům a ve svých pořadech informovali veřejnost o probíhajících událostech. V demokratickém Československu vznikly následně na národním principu dva nové veřejnoprávní subjekty, Český a Slovenský rozhlas, které převzaly většinu vysílání. V roce 1992 tak ČsRo zajišťoval pouze provoz jedné celostátní stanice a zahraničního vysílání. Československý rozhlas ukončil své vysílání rozpadem Československa na konci roku 1992.

Od roku 1953 provozoval Československý rozhlas také televizní vysílání. Samostatná Československá televize vznikla v roce 1957 vyčleněním televizní sekce z rozhlasu.

Pravidelné rozhlasové vysílání v Československu bylo zahájeno 18. května 1923 soukromou společností Radiojournal,^[1] v níž od roku 1925, skrze Československou poštu, držel 51% většinu stát.^[2] Československo se stalo po Velké Británii druhou evropskou zemí, kde začal pravidelně vysílat rozhlas (britská BBC zahájila provoz v roce 1922).^[3] Od konce roku 1933 sídlil Radiojournal v budově ve Vinohradské třídě v Praze.^[4] Na konci roku 1938 se z Radiojournalu stal Česko-slovenský rozhlas^[5][6] a po německé okupaci zbytku Československa se z něj stal Český rozhlas.^[5][7] V samostatném Slovensku vznikl Slovenský rozhlas.^[8]

Dne 22. srpna 1945 uzavřeli československý ministr informací Václav Kopecký a slovenský pověřenec pro informace Michal Chorváth dohodu o ustanovení společnosti s ručením omezeným Československý rozhlas.^[9] Dvě národní rozhlasové společnosti s ručením omezeným pod státní správou ale fungovaly i po druhé světové válce. Existovaly do 30. června 1948, kdy byly na základě zákona č. 137/1948 Sb., o postátnění Československého rozhlasu, zrušeny a od 1. července 1948 je nahradil státní podnik Československý rozhlas.^[10] Z něj se pod vlivem vládnoucí Komunistické strany Československa stalo státní cenzurované a propagandistické médium.^[11] Od května do července 1948 se v Praze uskutečnila Mezinárodní výstava rozhlasu (MEVRO), kterou organizovali rozhlasoví pracovníci.^[12] Po organizačních změnách v roce 1952 měl rozhlas celostátní stanici Československo (od roku 1954 Praha II) a národní stanice Praha (od roku 1954 Praha I) a Bratislava. Kromě toho vysílal z regionálních stanic (Brno, Plzeň, Hradec Králové, aj.) a od roku 1954 také na stanici Praha III (rozhlas po drátě).^[13][14] Od roku 1954 fungovalo z pražského vysílače na Petříně zkušební vysílání na velmi krátkých vlnách (VKV). Řádné vysílání z Petřína na VKV zahájil Československý rozhlas v roce 1959.^[14]

Na výstavě MEVRO bylo v roce 1948 poprvé v Československu předvedeno návštěvníkům experimentální televizní vysílání.^[15] Pravidelné televizní vysílání, zajišťované Československým rozhlasem, bylo zahájeno 1. května 1953. K reorganizaci pak došlo 1. prosince 1957, kdy byla podle vládního nařízení č. 62/1957 Sb., o nové organisaci rozhlasu a televise, vyčleněna z Československého rozhlasu jeho televizní část, z níž se stala Československá televize.^[16] Oba vysílatelé byli podřízeni nově zřízenému Československému výboru pro rozhlas a televisi (na Slovensku pak Slovenskému výboru pro rozhlas a televisi).^[17] K dalším organizačním změnám došlo k 1. říjnu 1959. Tehdy byly vládním nařízením č. 63/1959 Sb., o změnách v organizaci rozhlasu a televize,^[18] zrušeny oba televizní a rozhlasové výbory, a jak Československá televize, tak Československý rozhlas se staly samostatnými ústředními organizacemi s vlastními statuty schvalovanými vládou.^[19] Definitivní řešení přinesl zákon č. 17/1964 Sb., o Československém rozhlase, který nabyl účinnosti 8. února 1964 a který platil až do konce roku 1992.^[20] Československý rozhlas byl zpočátku zvláštní rozpočtovou organizací,^[21] od 60. let potom státní příspěvkovou organizací.^[22]

Roku 1960 vznikly Jazzový orchestr Československého rozhlasu a Taneční orchestr Československého rozhlasu (doplnily tak Symfonický orchestr Československého rozhlasu) a v roce 1962 zahájila provoz první celostátní VKV stanice Československo II.^[14] K prvnímu stereofonnímu vysílání došlo v roce 1964.^[23]

V 60. letech 20. století proběhlo ve společnosti i v Československém rozhlasu určité uvolnění poměrů spjatých s totalitní vládou KSČ.^[24] Konec tohoto období nastal v létě 1968. Hlavní budova ČsRo v Praze ve Vinohradské se 21. srpna 1968 podruhé stala dějištěm bojů, protože se Pražané snažili bránit rozhlas před okupačními vojsky Varšavské smlouvy. Československý rozhlas v době invaze plnil informační funkci a vysílal z různých provizorních míst po Praze.^[25] Již 30. srpna byla ovšem obnovena státní cenzura^[26] a jak ve společnosti, tak v rozhlasu začala normalizace.^[27] Vysílání z Vinohradské bylo obnoveno 9. září 1968.^[26] V následujících normalizačních letech se Československý rozhlas opět stal propagandistickým médiem komunistického režimu.

Po federalizaci Československa byly v roce 1969 provedeny změny ve vnitřní organizaci ČsRo. Československý rozhlas fungoval jako zastřešující propojení dvou národních rozhlasů a vysílání pro zahraničí – k 1. lednu 1969 vznikly v rámci ČsRo složky Český rozhlas, Slovenský rozhlas a Zahraniční vysílání.^[28] Počátkem 70. let 20. století došlo ke změnám ve struktuře stanic. Stanice Československo I byla v roce 1970 nahrazena celostátní zpravodajsko-publicistickou stanicí Hvězda a roku 1972 zahájily provoz národní kulturní stanice Vltava a Devín. Kromě toho nadále fungovala další dvojice národních okruhů (mainstreamové stanice Praha a Bratislava), krajské stanice (po celém Československu 12 studií) a zahraniční vysílání Radio Praha.^[29]

V roce 1978 byla zahájena stavba centrálního rozhlasového komplexu v Praze na Pankráci.^[30] Ve výškové budově, stavěné od roku 1983 jako budoucí sídlo Československého rozhlasu, byla projektována také koncertní studia pro rozhlas i nedalekou Československou televizi a městský koncertní sál. Ovšem komplex nebyl dokončen a po rozpadu Československa připadl v roce 1995 nástupnickému Českému rozhlasu. Ten v roce 1999 torzo prodal; po přestavbě dokončené v roce 2007 z něj vznikla kancelářská budova City Tower.^[31]

Roku 1986 zahájila provoz hudební stanice Melodie^[32] a roku 1989 stanice pro mladé posluchače EM.^[33] Právě na EM se poprvé v Československém rozhlase objevily 20. listopadu 1989 zprávy popisující průběh událostí ze 17. listopadu toho roku. Rozhlasoví pracovníci se následně přidali k protestům sametové revoluce. Po pádu komunistického režimu došlo k výrazným personálním i programovým změnám. Ještě na konci roku 1989 byl okruh Hvězda přejmenován na stanici Československo.^[32] Koncem roku 1990 zanikl v Česku okruh EM, zatímco na Slovensku se z něj stala stanice Elán. Na počátku roku 1991 začala fungovat regionální stanice Regina.^[34] Dne 1. července 1991 vznikl samostatný veřejnoprávní Slovenský rozhlas (SRo),^[35] obdobně vznikl k 1. lednu 1992 veřejnoprávní Český rozhlas (ČRo).^[36] Československý rozhlas od počátku roku 1992 provozoval celostátní federální stanici Československo a zahraniční vysílání, zatímco pod oba národní rozhlasy spadaly zbylé okruhy již dříve rozdělované dle národního principu.^[37] Vzhledem k zániku Československa na konci roku 1992 byl Československý rozhlas zákonem č. 597/1992 Sb., o zrušení Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře,^[38] i s federální stanicí Československo k 31. prosinci 1992 zrušen.^[39]

Ke známým pořadům Československého rozhlasu 60. let 20. století patří hitparáda Houpačka, humoristická Nealkoholická vinárna U Pavouka či komediální skeče o Pidivajzlicích. Do této dekády rovněž spadají počátky pořadů jako pohádky o Hajajovi, populárně-vědeckého magazínu Meteor, pořadu pro mladé posluchače Mikrofórum, dopravního zpravodajství Zelená vlna či poetického pořadu Zelené peří. V roce 1975 bylo zahájeno vysílání prvního rodinného seriálu Jak se máte, Vondrovi?, který se v programu Československého rozhlasu pravidelně objevoval jednou týdně až do konce roku 1989.

• 
  Logo ČsRo z roku 1963
• 
  Logo ČsRo z roku 1973
• 
  Natáčení pořadu Meteor v roce 1971
• 
  Režisérka Martínková a mistr zvuku Nováček v 80. letech

• DISMAN, Miloslav. Hovoří Praha. Vzpomínky na revoluční květnové dny 1945 v rozhlase. Praha: Svoboda, 1975. 226 s. 
• JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. 668 s. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. 
• KÖPPLOVÁ, Barbara, a kol. Dějiny českých médií v datech: Rozhlas – Televize – Mediální právo. Praha: Karolinum, 2003. 462 s. ISBN 80-246-0632-1. 

• Vlny

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Československý rozhlas na Wikimedia Commons
• Heslo Média veřejné služby v Revue pro média

Česká televize
Organizace	seznam generálních ředitelů • Rada (členové) • Archiv • televizní poplatek
Stanice	Vysílající ČT1 • ČT2 • ČT24 • ČT sport • ČT :D • ČT art Zaniklé ČTV • OK3 • ČT3 (1993) • ČT3 (2020–2023) Internet iVysílání
Studia	Televizní středisko Kavčí hory • Televizní studio Brno • Televizní studio Ostrava
Redakce	redakce sportu
Technika	Multiplex A • Multiplex 1 • Multiplex 21
Historie	Československý rozhlas • Československá televize • Krize v České televizi

Český rozhlas
Organizace	seznam generálních ředitelů • Rada (členové) • Ombudsman • Radioservis (Týdeník Rozhlas) • Archiv • Světluška • budova Českého rozhlasu • iROZHLAS • rozhlasový poplatek
Stanice	Celoplošné Radiožurnál • Dvojka • Vltava • Plus • Radiožurnál Sport • Radio Wave • D-dur • Jazz • Rádio Junior • Pohoda • Rádio Junior – Písničky • Radio Prague International Regionální ČRo Brno • ČRo České Budějovice • ČRo Hradec Králové • ČRo Karlovy Vary • ČRo Liberec • ČRo Olomouc • ČRo Ostrava • ČRo Pardubice • ČRo Plzeň • ČRo Rádio Praha • ČRo Sever • ČRo Střední Čechy • ČRo Vysočina • ČRo Zlín Zaniklé ČRo 6 • Rádio Česko • Leonardo • Sport • Rádio Retro
Umělecké soubory	Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů • Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu • Dismanův rozhlasový dětský soubor • Rozhlasový Big Band Gustava Broma • Rozhlasový swingový orchestr Václava Hlaváče • Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Soutěže a festivaly	Concertino Praga • Concerto Bohemia • Prix Bohemia Radio
Technika	Multiplex ČRo DAB+ • Multiplex A • Multiplex 1 • Multiplex 21
Historie	Radiojournal • Československý rozhlas • boj o Český rozhlas (1945) • boj o rozhlas (1968) • dům Dykova 14