James Thomson

V dnešním světě je James Thomson tématem, které nadále vyvolává zájem a diskusi. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu v historii nebo jeho vlivu na populární kulturu, James Thomson zůstává dnes velmi důležitým tématem. O James Thomson bylo v průběhu let mnoho prozkoumáno a napsáno a jeho relevance se ani v nejmenším nezmenšila. Od svých počátků až po důsledky v moderním světě je James Thomson nadále předmětem studií a výzkumu v různých oborech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty James Thomson a jeho důležitost v dnešním světě.

James Thomson
Narození11. září 1700
Ednam, Skotsko
Úmrtí27. srpna 1748 (ve věku 47 let)
Richmond, dnes Londýn
Povoláníspisovatel a básník
Národnostskotská
Alma materEdinburská univerzita
Literární hnutípreromantismus
Významná dílaRule, Britannia!
Roční časové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Thomson (11. září 1700, Ednam, Roxburghshire, Skotsko – 27. srpna 1748, Richmond, dnes Londýn) byl anglický preromantický básník a dramatik skotského původu.[1][2]

Život

Pocházel z rodiny duchovního a dětská léta strávil na venkově na skotsko-anglickém pomezí. V Edinburghu studoval na kněze, studium ale kvůli smrti svého otce nedokončil a roku 1725 odešel do Londýna, kde se věnoval literatuře. Živil se jako vychovatel ve šlechtických rodinách, roku 1731 byl společníkem mladého šlechtice na cestách a navštívil Francii, Švýcarsko a Itálii. Získal si několik mecenášů, kteří ho po návratu do vlasti uvedli do kruhu literátů kolem Alexandra Popea a postupně mu zajistili práci v několika veřejných úřadech, takže se těšil až do své smrti poměrně slušnému blahobytu.[3]

Úspěch a evropský věhlas mu přineslo hned jeho první dílo, rozsáhlá filosoficko-meditativní báseň The Seasons (Roční doby), kterou vydával po částech od roku 1726 do roku 1730, jejímž hlavním tématem je příroda a citlivost vůči ní, což je typické pro rodící se preromantismus. Slavnou se stala také jeho óda Rule, Britannia! (1740, Vládni, Británie!) z masky Alfred, kterou zhudebnil Thomas Arne a která se stala britskou vlasteneckou písní. Byl také autorem několika nevýrazných klasicistických tragédií, které neměly příliš velký ohlas.[1]

The Seasons, vydání z roku 1774
Rule, Britannia!, z knihy The Songs of England (1890)

Výběrová bibliografie

  • The Seasons (1726–1730, Roční období), česky jako Počasy, Čtvero počasí nebo Roční časové, rozsáhlá filosoficko-meditativní báseň, jejíž čtyři části vydával Thomson postupně: Winter (1726, Zima), Summer (1727, Léto), Spring (1728, Jaro a Autumn (1730, Podzim), konečná rozšířená vere 1744.[3] Hlavním tématem básně není člověk, ale příroda. Báseň je napsána v blankversu a obsahuje sugestivní popisy krajiny, dějů a prací v přírodě podle ročních období, do kterých jsou vkládány epizodické příběhy, naučné výklady a zbožné kontemplace. Cyklické proměny přírody jsou oslavou Boha, který se jejich prostřednictvím projevuje, zároveň je ale v básni obdivován nový newtonovský matematický řád vesmíru. Samotná příroda je zdrojem silných citových zážitků, které očišťují a zušlechťují. Přestože je báseň napsána v blankversu klasicistickým slovníkem a ornamentálním rétorickým stylem, je významným projevem nové citlivosti vůči přírodě, charakteristickým pro rodící se preromantismus.[1]
  • The Ttragedy of Sophonisba (1730, Sofonisba), tragédie antické kartaginské šlechtičny.
  • Liberty (1734–1736, Svoboda), patriotická, těžkopádným stylem napsaná a ne příliš úspěšná báseň o pěti částech, zdlouhavý monolog Bohyně svobody, který popisuje vývoj svobody od antiky až po soudobou britskou politiku whigů, s nimiž autor sympatizoval.
  • Alfred (1737, Alfréd), maska, kterou napsal se svým přítelem Davidem Malletem (nebo Mallochem, asi 1705–1765), jejímž obsahem je oslava vítězství krále Alfréda Velikého nad Vikingy. Roku 1740 byla hra uvedena s hudbou Thomase Arneho, který ji roku 1745 přepracoval na oratorium a roku 1753 na operu. Píseň Vládni, Británie!, úzce související s britským námořnictvem a s britskou armádou, tvoří finále celého díla.
  • Agamemnon (1738, Agamemnón), tragédie.
  • Edward and Eleonor (1739, Edward a Eleonora), tragédie, jejímiž hrdiny jsou anglický král Eduard I. a jeho manželka Eleonora. Hra nebyla nikdy uvedena.
  • Tancred and Sigismunda (1745, Tancred a Sigismunda), nejúspěšnějí autorova tragédie.[1]
  • Coriolanus (1748), tragédie.
  • The Castle of Indolence (1748, Hrad lenosti), poslední autorovo dílo, alegorická báseň o kouzelníkovi, který láká pocestné do svého hradu, kde se oddávají sladké zahálce s stanou se jeho vězní. Nakonec jsou osvobozeni Rytířem činorodosti, který je představitelem moderní podnikavosti. Ve snaze napodobit pohádkovou atmosftéru Královny víl Edmunda Spensera použil spenserovskou strofu, v mnoha případech velice úspěšně.[1]

Adaptace

Česká vydání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník anglických spisovatelů. Libri: Praha 2003, druhé doplněné vydání. S. 733-734
  2. ↑ CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury II.. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 476. 
  3. ↑ a b Ottův slovník naučný. 25. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2001. S. 378.

Externí odkazy