V dnešní době je Ihara Saikaku nadále velmi aktuálním tématem dnešní společnosti. Jeho dopad se projevuje v různých oblastech našeho života, od technologie po politiku, kulturu a ekonomiku. Je to téma, které vyvolalo debaty, protichůdné názory a přineslo významné změny ve způsobu, jakým žijeme a vnímáme svět kolem nás. V tomto článku prozkoumáme důležitost Ihara Saikaku a jak ovlivnila způsob, jakým dnes myslíme a jednáme.
Ihara Saikaku | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1642 Nakatsu |
Úmrtí | 9. září 1693 (ve věku 50–51 let) Yariyamachi |
Pseudonym | 鶴永 |
Povolání | básník, romanopisec a dramatik |
Stát | ![]() |
Žánr | měšťanský román |
Významná díla | Největší rozkošnice, Pět rozkošnic |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ihara Saikaku (井原 西鶴, vlastním jménem Hirajama Tógo 平山藤五, 1642, Ósaka – 9. září 1693, tamtéž) byl japonský básník a prozaik, zakladatel měšťanského románu ukijozóši (浮世).[1][2]
Jeho životopisné údaje nejsou přesně známy.[1] Byl prý synem zámožného obchodníka, který po smrti své ženy zanechal zděděné obchodní záležitosti svému účetnímu a sám trávil život cestováním, návštěvami zábavních čtvrtí a psaním. Nejprve psal poezii haikai, kterou studoval od mládí, a byl známý svými improvizačními schopnostmi v soutěžích o vytvoření co největšího počtu veršů za určený čas (v roce 1673 přednesl například za den a noc 16 000 veršů).[1] Největší proslulost však získal svými ilustrovanými sešitovými romány, kterými založil nový žánr v japonské literatuře typický pro celé období Edo a kterými formuloval estetické ideály měšťanstva.[1] S humorem, nadsázkou a důrazem na vypointovanost příběhů, které tak nabývají mnohdy až anekdotického charakteru, popisoval život v rozrůstajících se městech.
Jeho prózy, napsané hutným, barvitým až dekorativním stylem, spojujícím klasickou eleganci s prostředky hovorového jazyka, byly natolik populární, že se staly náměty pro divadlo kabuki i džóruri. Měly vliv i na generace dalších prozaiků[1] a jsou obvykle rozdělovány do tří oddílů:[2]