Ignaz Günther
V dnešním světě se Ignaz Günther stalo tématem velkého zájmu a významu v různých oblastech společnosti. Od vědecké po politickou sféru, Ignaz Günther upoutal pozornost výzkumníků, akademiků, vůdců a občanů obecně a vyvolal intenzivní debaty a analýzy týkající se jeho důsledků a dopadů. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty a perspektivy Ignaz Günther, prozkoumáme jeho dnešní dopad a možné projekce do budoucna. Od jeho vzniku až po jeho vývoj, včetně jeho účinků na současnost, se ponoříme do úplné a vyčerpávající analýzy Ignaz Günther, která se zaměří na jeho pozitivní, negativní a kontroverzní aspekty.
| Ignaz Günther | |
|---|---|
 Martin Knoller: Portrét Ignaze Günthera (1774) | |
| Narození | 22. listopadu 1725 Altmannstein |
| Úmrtí | 27. června 1775 (ve věku 49 let) Mnichov |
| Místo pohřbení | Německo |
| Bydliště | Ignaz-Günther-Haus (od 1761) |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
| Povolání | sochař a řezbář |
| Znám jako | Franz Ignaz Günther |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ignaz Günther (také Franz Ignaz Günther/Ginter/Günder) (1725 Altmonstein, 1775 Mnichov) byl německý sochař, řezbář a modelér figurálního porcelánu pozdního baroka a rokoka, přední osobnost bavorského sochařství své doby.
Život
Specializoval se na řezbářskou výzdobu katolických kostelů, navrhoval také oltářní architekturu. Vyučil se u otce, truhláře a řezbáře Johanna Georga Günthera a v letech 1743–1750 u Johanna Baptisty Strauba, dvorního sochaře bavorského kurfiřta v Mnichově.
V letech 1751-1753 podnikl cestu přes Mannheim, kde se zastavil u sochaře Paula Egella, dále přes Salzburg a severní Moravu dorazil do Vídně, kde vstoupil na jeden rok na Akademii umění k sochaři a medailérovi Matthiasovi Donnerovi (bratrovi slavnějšího Georga Raphaela) a k Balthasaru Ferdinandu Mollovi. V roce 1752 se objevil v Olomouci, odkud cestoval na pozvání Jana Ludvíka ze Žerotína-Lilgenau do Kopřivné. Po pobytu na severní Moravě se roku 1757 usadil v Mnichově., kde vytvořil oltáře do několika kostelů. V letech 1761/1762 vytvořil své nejvýznamnější chrámové vybavení v bavorském Rott am Inn. Roku 1771 dodával modely pro figurální porcelán do porcelánky Nymphenburg.[1] Své sochy buď štafíroval pestrobarevnou polychromií, nebo bílým lakem napodoboval mramor.
Dílo (výběr)
- před 1748 socha Panny Marie s Ježíškem trůnící na Karmelu se sv. Šimonem Štokem, karmelitánský kostel, Reisach am Inn
- 1751-1753, kostel Nejsvětější Trojice v Kopřivné u Šumperka:vytvořil sochy sv. Petra a Pavla po stranách hlavního oltáře, sochy andělů nesoucích iluzivní architekturu hlavního oltáře s obrazem, kazatelnu se sochami emblémů 4 evangelistů a 3 křesťanských ctností, dvojici zpovědnic a varhanní skříň; do téhož chrámu navrhl také monstranci s figurkou Panny Marie Immaculaty na dříku, kterou provedl zlatník Jan Šimon Forstner; vše na objednávku majitele panství a patrona chrámu, hraběte Jana Ludvíka ze Žerotína-Lilgenau
- 1761-1762 - dodal své nejvýznamnější chrámové vybavení (hlavní a postranní oltáře, sochy Nejsv. Trojice, sv. Kunhuty a sv. Jindřicha, sv. Korbiniána a sv. Oldřicha, kazatelnu a zpovědnice do klášterního kostela benediktinů Sv. Marina a sv. Aniana v hornobavorském městečku Rott am Inn
- vybavení dómu ve Freisingu
- šest portálů a vybavení Frauenkirche v Mnichově
- sochy v Měšťanském sále v Mnichově
Odkazy
Reference
- ↑ V zrcadle stínů, Morava v době baroka, katalog výstavy, ed. Jiří Kroupa, Moravská galerie Brno 2003, s. 270-271, 351
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignaz Günther na Wikimedia Commons
