Humpolecká vrchovina

V tomto článku prozkoumáme Humpolecká vrchovina, téma, které upoutalo pozornost odborníků i fandů. S bohatou a složitou historií je Humpolecká vrchovina bodem zájmu v různých oblastech, od vědy a techniky po kulturu a společnost. V průběhu let podnítil Humpolecká vrchovina významné debaty, kontroverze a pokroky a hrál klíčovou roli ve způsobu, jakým chápeme a prožíváme svět kolem nás. Prostřednictvím tohoto článku se blíže podíváme na různé aspekty Humpolecká vrchovina, prozkoumáme jeho původ, jeho dopad a jeho význam v dnešním světě.

Humpolecká vrchovina
Křemešník
Křemešník

Nejvyšší bod769 m n. m. (Křemešník)
Rozloha577 km²

Nadřazená jednotkaKřemešnická vrchovina
Sousední
jednotky
Pacovská pahorkatina, Želivská pahorkatina, Světelská pahorkatina, Havlíčkobrodská pahorkatina, Jihlavsko-sázavská brázda, Brtnická vrchovina[1]
Podřazené
jednotky
Melechovská vrchovina, Humpolecká kotlina, Herálecká vrchovina, Jeníkovská vrchovina, Vyskytenská pahorkatina, Čeřínek, Křemešník

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Map
Horninyžula
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIIC-1D
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Humpolecká vrchovina je geomorfologický podcelek Křemešnické vrchoviny, jejíž východní část tvoří. Plochou vrchovinu tvoří žuly a jejich plášť. Střední výška činí 580,2 m. V severní části se nacházejí dva hřbety – hrásti, mezi nimiž leží Humpolecká kotlina. Jižní část má pahorkatinný reliéf, nad nějž vystupují hrásti Křemešníku (769 m) a Čeřínku (762 m).[2] Pro žulové oblasti jsou typické formy zvětrávání a odnosu žuly, kryogenní tvary (kryoplanační terasy).[3]

Okrsky

Reference

  1. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 584 s. S. 87. 
  2. Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 100 000 . Zeměměřický úřad . Dostupné online. 
  3. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 584 s. S. 217. 
  4. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 1. vyd. Praha: Academia, 1987. 584 s. S. 43.