V kontextu Hildegard Burjan je důležité zdůraznit důležitost a relevanci, kterou toto téma nebo osoba má v dnešní společnosti. Hildegard Burjan je předmětem zájmu a diskusí již dlouhou dobu a jeho dopad je pociťován v různých oblastech každodenního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Hildegard Burjan, od jeho historie a vývoje až po jeho vliv na populární kulturu a jeho význam dnes. Prostřednictvím hloubkové analýzy se budeme snažit lépe porozumět důležitosti Hildegard Burjan a jeho roli v moderní společnosti.
Blahoslavená Hildegard Burjan, CS | |
---|---|
![]() Portrét | |
laička | |
Narození | 30. ledna 1883 Zhořelec |
Úmrtí | 11. června 1933 (ve věku 50 let) Vídeň |
Svátek | 12. června |
Státní občanství | Rakousko |
Vyznání | katolická církev |
Blahořečena | 29. ledna 2012, Vídeň, Benedikt XVI. |
Uctívána církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Blahoslavená Hildegard Burjan, rozená Hildegard Lea Freund (30. leden 1883 Zhořelec – 11. červen 1933 Vídeň) byla rakouská sociální politička a zakladatelka společenství Caritas Socialis. V roce 2012 byla katolickou církví blahořečena.
Narodila se jako Hildegard Lea Freund v židovské liberální rodině ve Zhořelci. Byla dcerou obchodníka Abrahama Adolpha Freunda (1842-1905) a jeho manželky Berty, rozené Sochaczewské (1853-1917), měla starší sestru Alici Freund (1879–1963).[1] Navštěvovala základní školu ve Zhořelci, od roku 1895 dívčí střední školu v Berlíně/Charlottenburgu a nakonec v roce 1903 maturovala na střední škole v Basileji.[1] Pokračovala ve studiu na Curyšské univerzitě (Universität Zürich), kde se věnovala germanistice a filosofii.[2] Během studií se seznámila s inženýrem Alexandrem Burjanem (1882-1973), který pocházel z Maďarska a v roce 1907 se za něj provdala. Studium absolvovala v roce 1908 s hodnocením magna cum laude a získala jako jedna z prvních žen titul Dr. phil. Poté pokračovala ve studiu v Berlíně, kde se věnovala sociálním vědám. Přestože složila všechny požadované zkoušky a odevzdala dizertační práci, studium formálně nedokončila.[2]
V Berlíně ji postihla těžká ledvinová kolika a proto byla hospitalizována dne 9. října 1908 v nemocnici svaté Hedviky, kde o ni pečovaly sestry Kongregace sv. Karla Boromejského. Jejich obětavost na ni udělala veliký dojem. Léčba se ale nedařila a před Velikonocemi 1909 lékaři neviděli žádnou naději a podávali jí už pouze opium pro zmírnění bolesti. Na svátek vzkříšení Páně ale došlo k náhlému zlepšení jejího stavu a zanedlouho byla po sedmiměsíční hospitalizaci propuštěna.[3] Pod vlivem této události konvertovala ke katolické víře. Svátost křtu přijala 11. srpna 1909 v kapli berlínské nemocnice sv. Josefa na Niederwallstraße.[3][4]
Kvůli zaměstnání svého manžela se přestěhovala do Vídně. Alexander Burjan pracoval ve firmě Österreichischen Telephonfabriks AG, kde dosáhl funkce generálního ředitele.[2] Manželé přijali rakouské občanství. Přes varování lékařů porodila dceru Elisabeth (1910–2006).
Od srpna 1910 se začala angažovat ve věci práv a potřeb sociálně slabých vrstev.[2] Nejprve se zaměřila na boj proti dětské práci. Poté rozšířila svoji pozornost na ženská práva. V roce 1912 založila spolek Verein christlicher Heimarbeiterinnen (Svaz křesťanských pracovnic v domácnosti), který prosazoval například minimální mzdy, právní pomoc a finanční podporu v případě nemoci, nárok na pomoc v šestinedělí. Spolek měl 72 řádných a 50 podporujících členů. Během první světové války organizovala šicí dílny a výdej jídla pro nezaměstnané ženy a dívky. „Alžbětin stůl“ pro zbídačenou střední třídu.[5] Také vyzývala ženy k bojkotu zboží, jehož výrobci vykořisťují ženské pracovnice.
V roce 1918 spoluorganizovala „První křesťanský dělnický kongres“. Ve svém vystoupení se věnovala tématům ochrany zaměstnanců, nerovného odměňování a volebního práva žen.[2] Ve stejném roce se zasloužila o spojení různých ženské pracovních spolků do svazu Soziale Hilfe (Sociální pomoc).[5]
Hildegard Burjan byla přesvědčena o tom, že „náležitý zájem o politiku patří k praktickému křesťanství“.[5] Po skončení první světové války vstoupila do politiky. V listopadu 1918 byla vyslána jako zástupkyně Křesťansko-sociální strany do Prozatímní městské rady města Vídně, čímž se stala jednou z prvních ženských členek městské rady. Dále byla v letech 1919/1920 poslankyní křesťansko-sociální strany v Ústavodárném národním shromáždění (Konstituierende Nationalversammlung) jako zástupkyně dělnic a členka ženské komise na ministerstvu sociální péče.[2]
Dne 4. října 1919 založila za pomoci spolkového kancléře Dr. Ignaze Seipela řeholní komunitu sester Caritas Socialis (CS). Sídlo a centrum sociální pomoci spolku se nacházelo v Domov katolických dělnic v 9. okrsku, Pramergasse 9. Svému účelu se spolek věnuje dodnes, např. provozuje domy s pečovatelskou službou a hospic a podílí se na vzdělávání sociálních peracovníků.
Úspěchy její práce vedly k tomu, že byla povolána do Berlína a Mnichova, aby zde pomohla se zakládáním podobných spolků.[2]
Po smrti Ignaze Seipela v roce 1932 iniciovala Hildegarda Burjan sbírku na pamětní kostel, jehož stavba byla zahájena až po její smrti v roce 1933. Kostel Christkönigskirche ve vídeňském obvodu Rudolfsheim-Fünfhaus, postavený podle plánů Clemense Holzmeistera, byl vysvěcen 29. září 1934.