Hřib plavý

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Hřib plavý a všechny důsledky, které toto téma má na naši společnost. Hřib plavý je téma, které upoutalo pozornost odborníků i fanoušků, vyvolalo vášnivé debaty a podnítilo rostoucí zájem o mnoho aspektů. Na těchto stránkách se ponoříme do historie, dopadu a možných budoucích důsledků Hřib plavý, analyzujeme každý detail a nabídneme komplexní vizi tohoto tématu, která je dnes tak aktuální. Od jeho počátků až po jeho nejnovější aplikace se tento článek ponoří do komplexní analýzy Hřib plavý s cílem poskytnout čtenáři hluboké a obohacující pochopení tohoto vzrušujícího tématu.

Jak číst taxoboxHřib plavý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Hemileccinum)
Binomické jméno
Hemileccinum impolitum
(Fr.) Šutara 2008
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib plavý (Hemileccinum impolitum (Fr.) Šutara,[1]) též hřib nelesklý) je houba z čeledi hřibovitých. Je nejedlá,[2] poměrně vzácná a roste obvykle zejména pod duby. Před rokem 1985 byl ztotožňován s hřibem skvrnitým.[3]

Synonyma

Popis

Hřib plavý

Klobouk dosahuje 60–130 (170) milimetrů, povrch je jemně plstnatý, krémový, světle šedý až šedoolivový, ve stáří částečně olysalý s lehkým hnědým nádechem. Rourky a póry jsou zbarveny světle až sytě žlutě, ve stáří žlutoolivově. Třeň je na povrchu bělavě žlutý a krytý nenápadnými šupinkami.[1] Dužnina je v oblasti klobouku žlutá, jinak bělavá až bledožlutá, ve spodní části třeně nahnědlá[1], voní nakysle,[5] barevně je neměnná.[6]

Vůně plodnic připomíná jodoform (především na bázi třeně a ve stáří),[6] kvůli chemickému pachu proto není vhodný pro kuchyňské zpracování.[1] Starší plodnice jsou z tohoto důvodu prakticky nepoživatelné.[7]

Výskyt

Hřib plavý je poměrně vzácný, preferuje nižší polohy, světlé listnaté lesy, především pak jejich okraje. Objevuje se i na hrázích rybníků, ve stromořadích[6] a parcích.[1] Typickým mykorhizním symbiontem je dub, vazba na jiné listnáče (habr, buk, lípa)[6] je méně obvyklá.[1] Fruktifikuje od konce května do konce září.[1]

Rozšíření

Roste v Evropě a Severní Americe (Kanada). Z Evropských zemí jsou to Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Gibraltar, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Norsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království (plus Ostrov Man), Španělsko a Švédsko.[8]

V rámci chráněných území České republiky byl hřib plavý popsán mimo jiné na následujících lokalitách:

Roku 2008 byl objeven u obce Holany poblíž rybníků u severní hranice CHKO Kokořínsko.[15]

Záměna

Vzhledem se nejvíc blíží příbuznému hřibu skvrnitému (Hemileccinum depilatum (Redeuilh) Šutara 2008), který se liší hladkým (nikoli plstnatým) povrchem klobouku a rovněž vykazuje jodoformový zápach.[1] Od dalších podobných hub se liší výskytem, jodoformovým pachem a barevně neměnnou (nemodrající) dužinou.

  • hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus) – hnědavý až hnědorezavý klobouk, žlutá síťka, nenápadná vůně
  • hřib horský (Butyriboletus subappendiculatus) – roste ve vyšších polohách, pod jehličnany, žlutá síťka, nenápadná vůně
  • hřib medotrpký (Caloboletus radicans) – modrá, může vykazovat pach močoviny, dužnina je hořká
  • hřib Fechtnerův (Butyriboletus fechtneri) – výrazně modrá, báze třeně karmínově zabarvená

Ochrana

Tato vzácná houba je vedena v Červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožený druh (NT).[1][3] Neměla by se proto sbírat pro kuchyňské účely a její nálezy by měly být oznámeny místnímu mykologickému pracovišti.[1]

Toxicita

Mykologická literatura není zcela jednotná co do vlivu na lidský organismus po konzumaci. Zpravidla bývá uváděn jako nejedlý, ale bývá klasifikován i odlišně. Český mykolog František Skyva (1880–1966) po vlastním experimentu houbu výslovně nedoporučoval ke kuchyňskému použití: „Dusil jsem doma několik exemplářů. Záhy byl cítit skoro nesnesitelný zápach po karbolu jako v nemocnici, který ani dalším dušením nezmizel, takže jsem byl nucen otevřít okna.“ Dále popisuje, že ve 14 hodin ochutnal několik lžic pokrmu připraveného s vajíčkem a i přes jinak dobré trávení zaznamenal silné obtíže: „V 16,30 dostavila se zmalátnělost, časté a nepříjemné krkání s karbolovým zápachem. Pak počala bolet hlava v zátylí a dostavilo se nutkání ke zvracení.“ Nakonec se zdravotní stav experimentátora zlepšil, houbu ale na základě vlastní zkušenosti výslovně nedoporučoval ke konzumaci.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib plavý, s. 208. 
  2. ↑ a b PILÁT, Albert. Naše houby II. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1959. 345 s. Kapitola hřib plavý. 
  3. ↑ a b HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky . Praha: Příroda, 2006 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 
  4. ↑ DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. Kapitola Hríb plavý, s. 157. (slovensky) 
  5. ↑ GRÜNERT, Helmut; GRÜNERT, Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. 287 s. ISBN 80-85830-91-4. Kapitola Hřib plavý, s. 208. 
  6. ↑ a b c d PAPOUŠEK, Tomáš; BERAN, Miroslav; VLASÁK, Josef. Velký fotoatlas hub z jižních Čech. 2. opravené vydání. vyd. České Budějovice: tiskárna Josef Posekaný, 2010. 819 s. Kapitola Hřib plavý, s. 718. 
  7. ↑ HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Houby. Praha: Aventinum, 2005. 416 s. Kapitola Hřib plavý, s. 343–344. 
  8. ↑ Boletus impolitus . Gwannon.com . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  9. ↑ Česká mykologická společnost. Krátká prezentační elektronická zpráva o plnění projektu č. DAG/54/11/007808/2011 . Praha: Česká mykologická společnost, 2012 . Dostupné online. 
  10. ↑ VIŠŇÁK, Richard. Plán péče pro přírodní rezervaci Jílovka na období 2010-2019 . 2010 . 
  11. ↑ CHVOJKA, Aleš. houbařská nápovědna - zamykání lesa. Zpravodaj města Čelákovic. Únor 2013, s. 14. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  12. ↑ BERAN, Miroslav; ŠPINAR, Pavel. Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích - Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996. S. 35–58.
  13. ↑ ALBRECHT, Josef. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. Praha: AOPK ČR, 2003. 808 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Vrbenské rybníky, s. 144–145. 
  14. ↑ MIKESKA, Miroslav, Romana Prausová, Světlana Vránová, Lukáš Řádek. Plán péče pro přírodní rezervaci Žernov na období 2010 - 2019 . pardubickykraj.cz, 2004-10-30, rev. 2010-02-23 . Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  15. ↑ POLÁK, Michael. Mykolog objevil na Českolipsku unikátní houby. IDNES.cz . 2008-07-27 . Dostupné online. 

Externí odkazy

Hřibovité
Hřib (Aureoboletus)
Hřib (Boletus)
Hřib (Buchwaldoboletus)
Hřib (Chalciporus)
Hřib (Butyriboletus)
Hřib (Caloboletus)
Hřib (Cyanoboletus)
Hřib (Hemileccinum)
Hřib (Hortiboletus)
Hřib (Imleria)
Hřib (Imperator)
Hřib (Neoboletus)
Hřib (Pseudoboletus)
Hřib (Rheubarbariboletus)
Hřib (Rubroboletus)
Hřib (Suillellus)
Hřib (Tylopilus)
Hřib (Xerocomus)
Hřib (Xerocomellus)
Kozák (Leccinellum)
Kozák a křemenáč
(Leccinum)
Další rody