V dnešním světě je Hřib broskvový téma, které získalo velký význam v různých oblastech. Od osobní až po profesionální úroveň, Hřib broskvový upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho dopad byl pociťován ve společnosti, kultuře, politice a technologii, což vyvolalo rozsáhlé diskuse a diskuse. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Hřib broskvový a jeho vliv na naše životy. Od jeho počátků až po současný vývoj, včetně jeho důsledků a důsledků, se ponoříme do podrobné analýzy Hřib broskvový, abychom pochopili jeho důležitost a roli v současném světě.
![]() | |
---|---|
![]() | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Pododdělení | Agaricomycotina |
Třída | Agaricomycetes |
Řád | hřibotvaré (Boletales) |
Čeleď | hřibovité (Boletaceae) |
Rod | hřib (Rheubarbariboletus) |
Binomické jméno | |
Rheubarbariboletus persicolor (Engel, Klofac, H. Grünert et R. Grünert) Vizzini, Simonini et Gelardi 2015 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hřib broskvový (Rheubarbariboletus persicolor (Engel, Klofac, H. Grünert et R. Grünert) Vizzini, Simonini et Gelardi 2015) je hřibovitá houba z rodu Rheubarbariboletus. Jde o vzácný teplomilný druh, jehož výskyt v České republice nebyl spolehlivě doložen.
Klobouk dosahuje 50–100 milimetrů, v mládí s podhrnutým okrajem, později klenutý, ve stáří až poduškovitý. Povrch je kalně oranžový až kalně červenooranžový, narůžovělý, u okrajů světlejší, ve stáří může vybledat. Pokožka je plstnatá, časem může olysávat, ale za běžných podmínek nerozpraskává na políčka.[1]
Rourky jsou nejdříve citronově žluté, ve stáří přecházejí do olivově žluté až žlutozelené. Na řezu modrají. Póry mají zprvu žluté zbarvení, stárnutím přecházejí do okrově až hnědavě žluté, poraněním modrají.[1]
Třeň dosahuje 50–60 (100) × 10–20 (30) milimetrů, zprvu bývá vřetenovitý, později válcovitý, k bázi se zužuje. Především horní část mívá živě žluté zbarvení, které směrem k bázi přechází v špinavě žluté, žlutookrové, nahnědlé, někdy i načervenalé. Může se objevit podélné žíhání.[1]
Výtrusný prach má olivově hnědou barvu, spóry mají 11–15 × 4,5–6 μm.[1]
Vzácný druh, který se vyskytuje v teplých oblastech nižších nadmořských poloh. Objevuje se v listnatých a smíšených lesích, kde roste pod duby. Fruktifikuje od července do října.[1]
Roste v Evropě, známý je z Bulharska, Francie, Itálie, Španělska a dalších zemí.[1]
V případě nálezu je vhodné informovat nejbližší mykologické pracoviště.[1]