František de Guise

V dnešním článku prozkoumáme František de Guise, téma, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. Dozvíme se více o jeho původu, jeho dopadu na současnou společnost a možných důsledcích, které má v různých oblastech. Budeme také analyzovat některé názory odborníků na toto téma, stejně jako nejnovější výzkumy a objevy související s František de Guise. Tento článek nepochybně poskytne hluboký a komplexní vhled do tohoto fascinujícího tématu a poskytne našim čtenářům širší perspektivu a lepší pochopení František de Guise.

František de Guise
Vévoda de Guise
vévoda z Aumale
princ de Joinville
Portrét
František de Guise
Narození17. února 1519
Bar-le-Duc
Úmrtí24. února 1563
Orléans
PředchůdceClaude Lotrinský
NástupceClaude z Aumale
Jindřich I. de Guise
ManželkaAnna d'Este
PotomciJindřich I. de Guise
Kateřina de Guise
Karel II. Lotrinský
Ludvík de Guise
Antonín de Guise
František de Guise
Maxmilián de Guise
Dynastiede Guise
OtecKlaudius de Guise
MatkaAntoinette Bourbonská
PříbuzníRené II d'Elbeuf[1], Karel Lotrinský z Guise[1], Klaudius II. Lorinský z Aumale[1], Ludvík I. Lotrinský[1], Marie de Guise[1], Luisa Lotrinská[1] a František z Guise (sourozenci)
Karel I. de Guise[2], Ludvík III. de Guise[2], Klaudius Lotrinský z Guise[2], Ludovika Markéta z Guise[2], Jindřich z Guise[3], Kateřina z Guise[3], Karel z Guise[3], Marie de Guise[3], Kateřina z Guise[3], Kristýna z Guise[3], František z Guise[3], Renáta z Guise[3], Johana z Guise[3] a František z Guise[3] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František de Guise nebo František II. Lotrinský, princ de Joinville, vévoda de Guise a Aumale (17. únor 1519, Bar-le-Duc – 24. únor 1563, Orléans), byl francouzský voják a politik. Patřil k čelným představitelům katolické strany během hugenotských válek.

František de Guise

Raná léta

Narodil se v Bar-le-Duc (Lotrinsko), jako syn Clauda Lotrinského, vévody de Guise, a jeho manželky Antoinette Bourbonské.[4] Jeho sestra, Marie de Guise, byla manželkou Jakuba V. Skotského a matkou Marie Stuartovny.[4] Mladší bratr Karel byl lotrinským kardinálem.[4] Jeho bratrancem byl také francouzský král Jindřich II., se kterým vyrůstal. Rodem patřil k přední evropské aristokracii. Ve Francii mu byl často zdůrazňován jeho cizí původ (tzv. zahraniční kníže), jelikož Lotrinsko v té době k Francii nepatřilo a tvořilo samostatné Lotrinské vévodství.

V roce 1545, byl vážně zraněn při druhém obléhání Boulogne, ale zotavil se.[5] Byl zasažen kopím přes hledí své helmy. Ocelový hrot mu propíchl obě tváře, a kopí se prudkostí úderu zlomilo. Seděl dál však pevně v sedle, a odjel zpět do svého stanu. Jeho lékař měl strach, že zemře bolestí při odstraňování kopí, nicméně dle tehdejších záznamů snášel bolest "lehce, jako by mu škubali vlasy z hlavy". Františkovi po této ráně zbyla jizva, která se stala jeho poznávacím znakem, a získal tak i přídomek Le Balafré (Zjizvený).[5]

V roce 1548 se oženil s Annou d'Este[6], dcerou Hercula II. d'Este, vévody z Ferrary, a francouzské princezny, Renaty, dcery Ludvíka XII.[7]

Vojenská kariéra

František, vévoda de Guise

V roce 1552 úspěšně ubránil město Mety proti silám císaře Karla V. a znovu císařská vojska porazil v roce 1554 v bitvě u Renty, ale příměří z Vaucelles dočasně omezilo jeho vojenskou činnost.

V roce 1557 vedl armádu do Itálie na podporu papeže Pavla IV., ale musel se vrátit do Francie. Po porážce konetábla Anne de Montmorency v bitvě u Saint Quentinu, byl jmenován generálporučíkem Francie,[4] tj. šlo o druhý nejvýznamnější vojenský post v zemi. Dne 7. ledna 1558 dobyl Calais z rukou Angličanů[4], pak Thionville, v létě Arlon a připravoval se k postupu do Lucemburska, když byl podepsán mír v Cateau-Cambresis. Po celou dobu panování Jindřicha II. byl přední vojenskou osobou Francie, zdvořilým, vlídným, upřímným a všeobecně populárním, "velkým vévodou de Guise", jak ho nazýval jeho současník Brantôme.[7]

Nástup Františkovy neteře Marie Stuartovny, a jejího manžela Františka II. na francouzský trůn, byl nicméně triumf pro rodinu de Guise. Konetábl Francie Anne de Montmorency byl nucen opustit královský dvůr. Vévoda de Guise a jeho bratr, lotrinský kardinál Karel se tak stali nejdůležitějšími osobami v královské radě. Stávalo se, že podepsal veřejné listiny za krále, jen svým křestním jménem.

Náboženské války

V reakci na moc katolických Guisů u dvora připravil Jean du Barry, pán de La Renaudie, protestantský kavalír z Périgordu, snad na vzdálený popud prince Ludvíka I. de Condé, amatérské spiknutí, známé jako spiknutí v Amboise, s cílem zmocnit se vévody de Guise a jeho bratra Karla, lotrinského kardinála. Spiknutí bylo odhaleno a násilně potlačeno. Zahájilo však sérii vražd a atentátů ve stále více vypjatém ovzduší. Bezprostředně poté byl prince de Condé nucen prchnout od dvora a moc Guisů tak nabyla vrcholu. Řeč, kterou Gaspard de Coligny, vůdce hugenotů, pronesl proti Guisům na Shromáždění notáblů ve Fontainebleau, nijak neovlivnila krále Františka II., naopak vedla k uvěznění Ludvíka de Condé na Karlův příkaz.

5. prosince 1560 zemřel František II. – pro Guisy tak začal rok, kdy jak ve Skotku, tak ve Francii začala jejich moc upadat. Po nástupu Karla IX. na trůn žil vévoda de Guise v ústraní na svých statcích. Regentka, Kateřina Medicejská, byla nejprve nakloněna protestantům. Vévoda de Guise se spojil s konetáblem de Montmorency a s maršálem de Saint-André a vytvořili tak tzv. triumvirát v čele Katolické ligy, určené k obraně katolické věci ve Francii. Tím se postavili proti politice Kateřiny Medicejské, která se snažila zamezit eskalaci nebezpečné situace dohodou s protestanty.[7]

Plánem triumviátu bylo vyjednávat s habsburským Španělskem a Svatým stolcem a přesvědčit německá protestantská knížata, aby upustila od myšlenky pomoci francouzským protestantům. V červenci 1561 napsal vévoda de Guise v tomto smyslu Kryštofovi I., vévodovi Würtemberskému. Následující disputace v Poissy mezi teology obou vyznání byl marný, a smírčí politika Kateřiny Medicejské tak byla poražena. Mezi 15. a 18. únorem 1562 navštívil vévoda de Guise Würtemberského vévodu v Savernu a přesvědčil ho, že disputace v Poissy selhala kvůli protestantům.

Při svém návratu do Paříže prošel vévoda de Guise obcí Wassy-sur-Blaise, kde se ve stejný okamžik stal i známý masakr protestantů.[8] Přesná míra odpovědnosti a účasti vévody de Guise na masakru ve Wassy není známa, ale došlo tak k roznícení období občanské války, které nazýváme hugenotské války. Následovala obléhání Bourges v září, obléhání Rouenu, který vévoda de Guise dobyl po měsíčním obléhání a dostal je pod kontrolu katolíků[8]. Bitva u Dreux byla významná zejména proto, že při ní padl do rukou protestantů Anne de Montmorency, ale také byl zabit maršál Saint-André.[8] Tím byl rozbit Triumvirát, nicméně to nestačilo protestantům na vítězství a vévoda de Guise dokázal bitvu vyhrát ve prospěch katolíků. Hugenoti navíc pocítili silnou ztrátu, když byl během bitvy zajat princ de Condé, vůdce hugenotů.[8]

Atentát

V další bitvě se vévoda de Guise snažil porazit hugenoty při obléhání Orléansu, když byl náhle 18. února 1563 zraněn hugenotským atentátníkem, Jeanem de Poltrot de Mére, a o šest dní později zemřel na následky zranění, když v zámku Corney vykrvácel i přes lékařskou péči.[7]

Rodina

Guise se 29. dubna 1548 v Saint-Germain-en-Laye oženil s Annou d'Este.[6] Měli spolu několik dětí:

  • Jindřich I. vévoda de Guise[4] (*1550 – † 1588) – dědic titulu vévody de Guise
  • Catherine[4] – (*18.6.1557 v Joinville – † 6.5.1506 v Paříži) – 4.2.1570 provdána za Louise, vévodu de Montpensier
  • Karel II. Lotrinský[4] (*1554 – † 1611) – vévoda de Mayenne
  • Louis II., kardinál de Guise[4] (*1555 – † 1588) – arcibiskup v Remeši
  • Antoine (*25.4.1557 – † 16.2.1560)
  • François (*31.12.1559 v Blois – † 24.10.1573 v Remeši)
  • Maxmilien (*25.10.1562 – † 1567)

Vývod z předků

 
 
 
 
 
 Antonín z Vaudémontu
 
 
 Fridrich II. z Vaudémontu
 
 
 
 
 
 
 Marie z Harcourtu
 
 
 René II. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
 René I. z Anjou
 
 
 Jolanda Lotrinská
 
 
 
 
 
 
 Izabela Lotrinská
 
 
 Klaudius de Guise
 
 
 
 
 
 
 Arnold z Guelders
 
 
 Adolf z Guelders
 
 
 
 
 
 
 Kateřina Klevská
 
 
 Filipa z Guelders
 
 
 
 
 
 
 Karel I. Bourbonský
 
 
 Kateřina Bourbonská
 
 
 
 
 
 
 Anežka Burgundská
 
František de Guise
 
 
 
 
 
 Ludvík z Vendôme
 
 
 Jan VIII. z Vendôme
 
 
 
 
 
 
 Jana z Lavalu
 
 
 František z Vendôme
 
 
 
 
 
 
 Ludvík z Beauvau
 
 
 Isabela de Beauvau
 
 
 
 
 
 
 Markéta ze Chambley
 
 
 Antoinette Bourbonská
 
 
 
 
 
 
 Ludvík Lucemburský ze Saint-Pol
 
 
 Petr II. Lucemburský
 
 
 
 
 
 
 Johana z Marle
 
 
 Marie Lucemburská
 
 
 
 
 
 
 Ludvík Savojský
 
 
 Markéta Savojská
 
 
 
 
 
 
 Anna Kyperská
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francis, Duke of Guise na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Dostupné online. .
  2. ↑ a b c d Dostupné online. .
  3. ↑ a b c d e f g h i j Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ a b c d e f g h i CARROLL, Stuart. Martyrs and Murderers. : Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-959679-9. 
  5. ↑ a b DUPUY, Trevor, N.; CURTISS, Johnson, J.; BONGARD, David. The Harper Encyclopedia of Military Biography: Francois de Lorraine, 2nd Duke of Guise. : Castle Books, 1992. ISBN 0756752965. S. 301–302. 
  6. ↑ a b KNECHT, Robert J. Hero or Tyrant? Henry III, King of France, 1574-89. : Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-317-12214-2. 
  7. ↑ a b c d SUTHERLAND, N. M. The Assassination of François Duc de Guise, February 1563. The Historical Journal. 1981-06, roč. 24, čís. 2, s. 279–295. Dostupné online . ISSN 0018-246X. doi:10.1017/S0018246X00005471. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d J., KNECHT, R. FRENCH WARS OF RELIGION 1559-1598.. : ROUTLEDGE Dostupné online. ISBN 978-1-4082-2820-3, ISBN 1-4082-2820-3. OCLC 1050616986 

Externí odkazy

Vévoda z Aumale
Předchůdce:
povýšeno z hrabství 		1547–1550
František de Guise 		Nástupce:
Klaudius z Aumale
Vévoda z Guise
Předchůdce:
Klaudius de Guise 		1550–1563
František de Guise 		Nástupce:
Jindřich I. de Guise
princ ze Joinville
Předchůdce:
Klaudius de Guise 		1552–1563
František de Guise 		Nástupce:
Jindřich I. de Guise