François Fénelon

V tomto článku prozkoumáme různé aspekty François Fénelon s cílem poskytnout čtenáři kompletní a podrobnou analýzu tohoto tématu. Od jeho počátků až po jeho relevanci dnes, přes jeho dopad na různé oblasti společnosti, se ponoříme do cesty, na které se budeme zabývat jeho mnoha aspekty. Prostřednictvím kombinace historických dat, současných teorií a konkrétních příkladů se snažíme nabídnout komplexní vizi, která umožní důkladné pochopení významu François Fénelon v současné společnosti. Ať už se jedná o osobu, koncept, datum nebo jakýkoli jiný prvek zájmu, naším cílem je poskytnout čtenáři potřebné nástroje, aby se mohl ponořit do fascinujícího světa François Fénelon a pochopit jeho význam pro dnešek.

Jeho Excelence
François Fénelon
Arcibiskup z Cambrai
Církevřímskokatolická
Arcidiecézecambraiská
SídloCambrai
PředchůdceJacques-Théodore de Bryas
NástupceJean d'Estrées
Osobní údaje
Datum narození6. srpna 1651
Místo narozeníSainte-Mondane, Francouzské království
Datum úmrtí7. ledna 1715
Místo úmrtíCambrai, Francouzské království
Národnostfrancouzská
Vyznánířímskokatolické
PříbuzníFrançois de Salignac de la Motte-Fénelon (prasynovec)[1]
PovoláníCírkevní heraldikaŘímskokatolický duchovní
Významné díloLes Aventures de Télémaque
Citát„Milovat znamená nepovznášet se na toho druhého, ale snižovat se k němu.“
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

François Fénelon, plným jménem François de Salignac de la Mothe-Fénelon[2] (6. srpna 1651 Sainte-Mondane, Francouzské království – 7. ledna 1715 Cambrai) byl francouzský teolog, básník a spisovatel, od roku 1696 arcibiskup v Cambrai. Byl zastáncem kvietismu.

Životopis

Narodil se v rodině Ponse de Salignac (1601–1663) a Louise roz. de la Cropte de Saint-abre, na zámku Fénelon v Sainte-Mondane v Périgordu v Akvitánii. Jeho bratr byl Francois de Salignac, Comte de la Mothe-Fénelon (1641–1679).  

Jeho nejznámějším literárním dílem jsou Příhody Telemachovy (francouzsky Les Aventures de Télémaque; 1693-94), jež napsal jako vychovatel burgundského vévody Ludvíka, vnuka Ludvíka XIV., pro svého svěřence. Další spisy jsou filozofické, pedagogické či politické.

Ohlas ve výtvarném umění

Angelica Kauffmanová: Telemachus mezi nymfami Kalypso; 1782; Metropolitní muzeum umění

Scény z románu Příhody Telemachovy měly ohlas ve výtvarném umění 18. a 19. století. Angelica Kauffmanová se jim věnovala opakovaně. Namalovala například obletování Telemacha nymfami, jež byly dcerami Kalypso a Odysea, tedy Telemachovými sestrami. Láska nymfy Eucharis k Telemachovi posloužila jako námět obrazu J. L. Davida z roku 1818.[3]


Dílo

V češtině

  • Přjběhowé Telemacha syna Ulyssowa. Djl prwnj – Praha: Jan Beránek,1796[4]
  • Přjběhowé Telemacha syna Ulyssowa. Djl druhý – Praha: Jan Beránek, 1797[5]
  • Přjběhowé Telemacha, syna Ulysowa – z gazyka francauzského přeloženj od Jozefa Liboslawa Zieglera. Praha: Česká nowinářská expedyce, 1814–1815[6]
  • Příhody Télemachovy – přel. Jan Evangelista Hulakovský. Praha: I. L. Kober, 18..
  • Františka Fénelona Příhody Télemachovy – přeložil a pro četbu žákovskou upravil J. E. Hulakovský. Praha: I. L. Kober, 1888
  • O dívčí výchově – přeložil Karel Tippmann. Praha: František A. Urbánek, 1890
  • Příhody Aristonovy – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 67, úvod František Sekanina, přeložil Vlad. Rovinský, s. 62–74. Praha: J. R. Vilímek, 1914
  • Příhody Telemachovy – přeložil Jan Kubišta (1882–1953). Praha: J. Otto, 1931[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku François Fénelon na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Gallica. Dostupné online. .
  2. ↑ CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Francois Fenelon. www.newadvent.org . . Dostupné online. 
  3. ↑ Gettyho institut v Malibu . . Dostupné online. 
  4. ↑ FÉNELON, François de Salignac de la Mothe. Přjběhowé Telemacha syna Ulyssowa: Djl prwnj. : wytisstěn nákladem Jana Beránka knihtlačitele v Sw. Anny proti kassně w Nru. 466. 450 s. Dostupné online. Google-Books-ID: b3dkAAAAcAAJ. 
  5. ↑ FÉNELON, François de Salignac de la Mothe. Přjběhowé Telemacha syna Ulyssowa: Djl druhý. : wytisstěn nákladem Jana Beránka knihtlačitele v Sw. Anny proti kassně w Nru. 466. 478 s. Dostupné online. Google-Books-ID: N3dkAAAAcAAJ. 
  6. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz . . Dostupné online. 
  7. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz . . Dostupné online. 

Literatura

  • BORRIELLO, Luigi ed. et al. Slovník křesťanských mystiků. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012. 767 s. ISBN 978-80-7195-198-8.
  • CIPRO, Miroslav. Fénelon a výchova: k 300. výročí vydání příběhů Telemachových. 1. vyd. Praha: M. Cipro, 1999. 19 s. ISBN 80-238-3881-4.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 9. díl. V Praze: J. Otto, 1895. 1037 s. Dostupné online.
  • ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 3., Klasický věk. 2., dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1949. 362 s. cnb000656461.
  • TEREZIE, M. Fénelon, labuť cambraiská: obraz křesťanského vychovatele. V Brně: Tiskem a nákladem Papežské knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1898. 99 s. cnb002116564.
  • TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 4., F – Holbecke (sešity 83–130). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926–1930. 1002 s.

Externí odkazy