Téma Fluorid sírový upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. Od svého významu v moderní společnosti po jeho dopad na historii byl Fluorid sírový předmětem debat a úvah v mnoha oblastech. V průběhu let se objevily různé pohledy a přístupy, které obohatily porozumění a uznání Fluorid sírový. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Fluorid sírový, od jeho počátků až po jeho současný vliv, s cílem poskytnout široký a úplný přehled tohoto fascinujícího tématu.
Fluorid sírový | |
---|---|
![]() Vzorec | |
![]() 3D model | |
Obecné | |
Systematický název | Fluorid sírový, hexafluorid síry |
Ostatní názvy | hexafluor-λ6-sulfan |
Anglický název | sulfur hexafluoride |
Sumární vzorec | SF6 |
Vzhled | Bezbarvý plyn |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 2551-62-4 |
Číslo RTECS | VZ4725000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 146,06 g/mol |
Teplota tání | sublimace: −64 °C; 209 K |
Teplota varu | −50,8 °C; 222,3 K |
Hustota | 6,63 kg/m3 |
Struktura | |
Krystalová struktura | Kosočtverečná |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
R-věty | Žádné |
S-věty | S38 |
NFPA 704 | ![]() 0
0
0
|
Teplota vznícení | Není vznětlivý |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fluorid sírový (též hexafluorid síry, někdy označovaný podle vzorce SF6) je bezbarvá, plynná, anorganická chemická látka se vzorcem SF6. Tato látka je nepolární a má vysokou hustotu, asi 6krát vyšší, než je hustota vzduchu. Na rozdíl od ostatních fluoridů síry není jedovatý, proto se používá při různých fyzikálních pokusech a je v elektrotechnickém průmyslu používán jako izolační plyn. Podle IPCC je SF6 skleníkovým plynem a za posledních 16 let se jeho koncentrace v ovzduší téměř zdvojnásobila (viz graf). Evropská komise navrhla v roce 2023 zakázat jeho používání.[2]
Roku 1901 Henri Moissan a Paul Lebeau objevili, že fluorid sírový vzniká, společně s fluoridem siřičitým (SF4) a dekafluoridem disíry (S2F10), reakcí síry a fluoru (avšak je kontaminován ostatními fluoridy a fluorem, dále probíhá čištění).
Dále je potřeba odstranit ostatní produkty, které jsou jedovaté. Zahříváním se rozpadne dekafluorid disíry, a fluorid siřičitý se odstraňuje reakcí s hydroxidem sodným (NaOH), kde vznikají fluorid sodný (NaF) a síran sodný (Na2SO4).
Fluorid sírový je inertní, nereaguje dokonce ani s roztaveným sodíkem, ale je schopen exotermně reagovat s lithiem.
Ročně se vyrobí asi 8 000 tun této látky. Asi 70 % se využije v elektrotechnickém průmyslu jako dielektrikum (elektrický izolant), dále se využívá při odlévání reaktivních kovů, např. hořčíku, a na plynnou výplň oken. V medicíně se využívá jako negativní kontrastní látka při ultrasonografii ve formě mikrobublinek obalených fosfolipidovou membránou.[3]
Kvůli vysokému vlivu plynu SF6 na skleníkový efekt bude jeho použití zakázáno.[2] Proto jsou hledány náhrady za SF6, které jsou ale dražší, nedosahují tak dobrých izolačních schopností a vyžadují změny konstrukce dotčených elektrických zařízení.[4]
Fluorid sírový je schopen při vdechnutí měnit hlas. Helium má nízkou molární hmotnost, asi 4 g/mol, což je nižší než vzduch, který má hmotnost (výpočtem) asi 30 g/mol, tedy i nižší hustotu. Hélium tedy zvyšuje frekvenci hlasu. Naopak fluorid sírový, který má molární hmotnost asi 146 g/mol, několikanásobně snižuje frekvenci hlasu, tedy vytváří hlubší hlas. Hluboký hlas zůstane po mnohem delší dobu než vysoký hlas u hélia, jelikož tento těžký plyn se z plic špatně dostává pryč, na rozdíl od helia, které je lehčí než vzduch. Rychlost zvuku ve fluoridu sírovém je asi 2,3krát nižší než ve vzduchu.[5][6]