Fasáda
V dnešním světě se Fasáda stalo tématem velkého významu a zájmu velkého množství lidí. Od svého objevení až do dnešního dne je Fasáda předmětem mnoha studií, debat a vědeckých pokroků, které přispěly k rozšíření našich znalostí na toto téma. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Fasáda, analyzujeme jeho dopad na společnost, jeho vývoj v čase a možné důsledky, které má pro budoucnost. Prostřednictvím multidisciplinární perspektivy se budeme snažit do hloubky porozumět všemu, co Fasáda nabízí, a jak se její vliv rozšiřuje do různých oblastí našeho každodenního života.
Fasáda (z francouzského face tvář, líc) je vnější stěna budovy a její konečná úprava.[1][2] Fasáda bývá prolomena okny a vchody a členěna různými architektonickými prvky, například římsou, pilastrem, lisénou. Hlavní fasáda (průčelí) bývá honosnější a architektonicky propracovanější než boční a zadní fasády.
V architektuře bývá průčelí často nejvýznamnějším prvkem budovy z hlediska jejího designu, neboť celé stavbě udává tón. Mnohé fasády mají historickou hodnotu a jsou památkově chráněné jako kulturní památky.
Fasády se rozlišují podle orientace (umístění):
- hlavní – průčelí orientované do ulice, náměstí, k hlavní přístupové cestě apod.
- boční – sousední (kolmá) k hlavní fasádě, např. do boční ulice
- nádvorní
- zahradní
- pokud není jasná orientace dle okolí (symetrická budova), rozlišují se fasády dle světových stran
Rozlišení dle použité technologie
- závěšená – fasádu tvoří obklad montovaný (zavěšený) na konstrukci upevněnou do zdi budovy
Slovo fasáda se používá i v přeneseném slova smyslu – jako zástěrka, falešná tvář klamu nebo podvodu, co se na první pohled jeví solidní, ale pod povrchem se rozpadá.
Odkazy
Reference
- ↑ Akademický slovník cizích slov
- ↑ Oldřich J. Blažíček, Jiří Kropáček: Slovník pojmů z dějin umění. Odeon, Praha 1991. ISBN 80-207-0246-6
