V dnešním světě je Douglas TB2D Skypirate tématem, které nadále vyvolává zájem a diskusi. V průběhu let se Douglas TB2D Skypirate stal předmětem studia a výzkumu, což vedlo k větším znalostem a porozumění jeho různým aspektům. Ať už ve vědecké, sociální, ekonomické nebo kulturní oblasti, Douglas TB2D Skypirate prokázal významný dopad na společnost a životy lidí. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé dimenze Douglas TB2D Skypirate, analyzujeme jeho důležitost a možné důsledky pro budoucnost.
XTB2D-1 Skypirate | |
---|---|
![]() | |
Určení | torpédový bombardér |
Původ | Spojené státy americké |
Výrobce | Douglas |
Šéfkonstruktér | Ed Heinemann, Leo Devlin a Gene Root |
První let | 18. března 1945 |
Uživatel | US Navy |
Vyrobeno kusů | 2 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Douglas XTB2D-1 Skypirate byl americký jednomotorový třímístný palubní torpédový bombardér vyvíjený společností Douglas sídlící v El Segundo. Znám byl též jako Devastator II, což odkazovalo na starší torpédový bombardér společnosti Douglas TBD Devastator. Určen byl pro službu na letadlových lodích US Navy tříd Essex a Midway, ale pro službu na starších letadlových lodích byl příliš velký. Celkem byly postaveny dva prototypy. Letoun se nedostal do sériové výroby.[1]
Vývoj nového letounu XTB2D-1 byl zahájen na základě kontraktu US Navy z 9. února 1942. V listopadu Douglas obdržel povolení ke stavbě technologické makety a v říjnu 1943 oficiální zakázku na stavbu dvou prototypů. První let prototypu (sériové číslo 36933) se uskutečnil 18. března 1945. Později byl zalétán ještě druhý prototyp (sériové číslo 36934).[1]
Typ se nedostal do sériové výroby. Vzhledem ke skončení druhé světové války a zpoždění ve stavbě nových etadlových lodí již nebyl potřebný. Specializovaný torpédový bombardér byl navíc považován za překonaný koncept a přednost dostávaly víceúčelové konstrukce. Po zrušení projektu byly oba prototypy sešrotovány.[1]
Za pohon Skypirate byl zvolen čtyřhvězdicový osmadvacetiválec Pratt & Whitney XR-4360-8 Wasp Major o výkonu 2237 kW s protiběžnými čtyřlistými vrtulemi Hamilton Standard.[1] Díky silnému pancéřování ocelovými pláty o celkové hmotnosti 240 kg vyšel těžší než střední bombardér North American B-25 Mitchell prvních variant. Obdélníková střední část křídla, které bylo řešeno jako sklopné, byla vybavena dvoudílnými stěrbinovými vztlakovými klapkami. Ocasní plochy byly odvozeny od letounu Douglas A-26 Invader. Příďový zatahovací podvozek doplňoval pod zádí trupu sklopný záchytný brzdicí hák.
Na čtyři závěsníky Mk.51 Mod 7 pod křídlem mohla být podvěšena torpéda o hmotnosti 8400 liber (3810 kg), nebo odpovídající množství pum, pouzdra s kulomety nebo přídavné nádrže.[2] Další výzbroj se měla skládat ze dvou kulometů M2 Browning ráže 12,7 mm v každé polovině křídla. Za kabinou pilota se v nástavbě počítalo se střeleckou věží Firestone 250CH-3 s další dvojicí kulometů M2 ráže 12,7 mm pro obranu a ve spodní plánované vaně se stanovištěm bombometčíka, obsluhujícího další kulomet téhož typu a ráže.[2]
Údaje dle[3]