Desiderata Langobardská

V dnešním světě získal Desiderata Langobardská velký význam v různých sférách společnosti. Ať už kvůli svému vlivu na pop kulturu, jeho vlivu na politiku, jeho významu v historii nebo jeho důležitosti v technologickém rozvoji, Desiderata Langobardská se stal tématem širokého zájmu. V tomto článku prozkoumáme význam a relevanci Desiderata Langobardská a také jeho dopad na různé aspekty moderního života. Od jeho vzniku až po jeho vliv na současnost budeme analyzovat, jak Desiderata Langobardská formoval naše vnímání a náš způsob interakce se světem kolem nás.

Desiderata Langobardská
Narození754
Pavia
Úmrtí776 (ve věku 21–22 let)
ChoťKarel I. Veliký (770–771)[1][2][3]
RodičeDesiderius[1] a Ansa[1]
PříbuzníAdalgis[4], Liutperga[4], Adelperga[4], Anselperga[4] a Gerberga (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Desiderata Langobardská také Gerperga (fl. 771) byla franskou královnou, první manželkou římského císaře Karla Velikého a jednou ze čtyř dcer Desideria, krále Langobardů a jeho manželky Ansy, královny Langobardů. V roce 770 se provdala za Karla Velikého. Sňatek měl zajistit spojenectví mezi Franskou říší a královstvím Langobardů, čímž se měla oslabit moc Karlomana I., bratra Karla Velikého, který vládl centrální části Francie. Manželství přetrvalo pouhý rok a patrně se během něho nenarodili žádní potomci.

Manželství s Karlem Velikým

Desiderata byla první manželkou Karla Velikého, i když existuje několik zdrojů, které za první manželku Karla Velikého označují konkubínu Himiltrudu.[pozn. 1] Historička Janet Nelsonová uvádí, že sňatek a výsledné spojenectví s Langobardy bylo namířeno proti Karlomanovi I., bratrovi Karla Velikého.[7] Manželství se setkalo s odporem papeže Štěpána III., který v létě roku 770 napsal dopis Karlu Velikému i Karlomanovi, v němž vyjádřil svou nespokojenost se spojením mezi „nejpozoruhodnější rasou Franků a tím páchnoucím potomstvem Langobardů, kteří přinesli do země malomocenství.“[8] V Annales regni Francorum, ani v revidované verzi o tomto sňatku nejsou žádné zmínky, nicméně sňatek je krátce zmíněn v 18. kapitole Einhardova životopisu Vita Karoli Magni, kde se uvádí, že na naléhání své matky Bertrady se Karel oženil s dcerou Desideriovou.[9]

Spory kolem jejího jména

Ačkoli je popisována jako Desiderata, kolem jejího jména historici vedou spory. Někteří uvádějí, že její dnešní jméno pochází z redakční chyby v kopii Monumenta Germaniae Historica z 19. století, kde bylo počáteční velké písmeno D v latinském popisu in desideratam filiam (česky: vytoužená dcera). Historička Janet Nelsonová tvrdí, že je mnohem pravděpodobnější, že Desideratino skutečné jméno bylo Gerperga, protože jména všech ostatních Desideriových dcer končily příponou perga. Druhým důvodem může být skutečnost, že Karlomanova manželka se také jmenovala Gerberga a to způsobilo, že jména obou žen jsou v dobových pramenech zaměňována. Anály opatství Lobbes zmiňují, že Gerberga po smrti Karlomana utekla ke svému otci, ale nezmiňují, kterou Gebergu mají na mysli. Janet Nelsonová věří, že v análech zmíněná Gerberga byla manželka Karla Velikého, která po smrti švagra Karlomana uprchla zpět k otci Desideriovi. V dopise papeže Štěpána III. Karlu Velikému a Karlomanovi si ani samotný papež není jistý, který franský vládce si bere Gerpergu za manželku, což podle Janet Nelsonové způsobila právě podobnost jmen Desideriovy dcery a Karlomanovy manželky.[7]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Franský učenec Einhard popisuje Himiltrudu jako konkubínu Karla Velikého. Oproti tomu historici Pierre Riche v díle The Carolingians[5] a Lewis Thorpe v díle Two Lives of Charlemagne[6] popisují Himiltrudu, jako první manželku Karla Velikého, čímž mění pořadí jeho následujících manželek.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Desiderata of the Lombards na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. ↑ Дезидерата. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek X.
  3. ↑ Dostupné online. .
  4. ↑ a b c d Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  5. ↑ RICHE, Pierre. The Carolingians: A Family Who Forged Europe. : University of Pennsylvania Press Dostupné online. ISBN 978-0-8122-1342-3. S. 86. (anglicky) 
  6. ↑ THORPE, Lewis. Einhard and Notker The Stammerer: Two Lives of Charlemagne. : Penguin Books Dostupné online. S. 216. (anglicky) 
  7. ↑ a b NELSON, Janet Laughland. Courts, Elites, and Gendered Power in the Early Middle Ages: Charlemagne and Others. : Ashgate Dostupné online. ISBN 978-0-7546-5933-4. OCLC 1039829293 (anglicky) 
  8. ↑ DUTTON, Paul Edward. Carolingian Civilization: A Reader. : Broadview Press Dostupné online. ISBN 978-1-55111-492-7. OCLC 53822828 (anglicky) 
  9. ↑ EINHARD; NOTKER THE STAMMERER. Two Lives of Charlemagne. : Dostupné online. ISBN 978-1420938111. OCLC 226280161 (anglicky)