Coluccio Salutati

V tomto článku prozkoumáme Coluccio Salutati do hloubky a vše, co toto téma obnáší. Coluccio Salutati je téma, které si zaslouží, aby bylo analyzováno z různých úhlů pohledu, od jeho počátků až po jeho aktuální současnost, přes jeho důsledky v různých oblastech. Během několika následujících řádků se ponoříme do nejdůležitějších aspektů Coluccio Salutati, odhalíme jeho možné dopady a nabídneme globální vizi tohoto tématu. Ať už jste obeznámeni s Coluccio Salutati nebo jste v tomto tématu noví, tento článek si klade za cíl nabídnout úplný a aktuální pohled na tuto problematiku a zve vás k zamyšlení a lepšímu porozumění Coluccio Salutati.

Coluccio Salutati
Rodné jménoLino Coluccio Salutati
Narození16. února 1331 nebo 16. února 1332
Stignano
Úmrtí4. května 1406
Florencie
Povolánípolitik, spisovatel a filozof
Alma materBoloňská univerzita
Tématafilozofie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Coluccio Salutati nebo Coluccio di Pierio di Salutati (16. února 1331 – 4. května 1406) byl italský politik, učenec, představitel renesančního humanismu a následovník Petrarky. Shromažďoval staré spisy, analyzoval je a vybavoval anotacemi.[1]

Svým působením ovlivnil Poggia Braccioliniho a Leonarda Bruniho a probudil zájem o studium starověké řecké literatury. Na jeho podnět přišel roku 1396 do Florencie učit řečtinu Manuel Chrýsolorás.[2]

Dílo

  • Invectiva (Invettiva), 1403
  • De saeculo et religione (Il secolo e la religione), 1381
  • De fato, fortuna et casu (Il fato, la fortuna e il caso), 1396-1399
  • De nobilitate legum et medicinae (La nobiltà delle leggi e della medicina), 1399
  • De tyranno (Il tiranno), 1400
  • De laboribus Herculis (Le fatiche di Ercole), nedokončené

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coluccio Salutati na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ (slovensky) http://ii.fmph.uniba.sk/~filit/fvs/salutati_c.html
  2. ↑ (anglicky) Catholic Encyclopedia, 1913

Externí odkazy