V tomto článku prozkoumáme Coluccio Salutati do hloubky a vše, co toto téma obnáší. Coluccio Salutati je téma, které si zaslouží, aby bylo analyzováno z různých úhlů pohledu, od jeho počátků až po jeho aktuální současnost, přes jeho důsledky v různých oblastech. Během několika následujících řádků se ponoříme do nejdůležitějších aspektů Coluccio Salutati, odhalíme jeho možné dopady a nabídneme globální vizi tohoto tématu. Ať už jste obeznámeni s Coluccio Salutati nebo jste v tomto tématu noví, tento článek si klade za cíl nabídnout úplný a aktuální pohled na tuto problematiku a zve vás k zamyšlení a lepšímu porozumění Coluccio Salutati.
Coluccio Salutati | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Lino Coluccio Salutati |
Narození | 16. února 1331 nebo 16. února 1332 Stignano |
Úmrtí | 4. května 1406 Florencie |
Povolání | politik, spisovatel a filozof |
Alma mater | Boloňská univerzita |
Témata | filozofie |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Coluccio Salutati nebo Coluccio di Pierio di Salutati (16. února 1331 – 4. května 1406) byl italský politik, učenec, představitel renesančního humanismu a následovník Petrarky. Shromažďoval staré spisy, analyzoval je a vybavoval anotacemi.[1]
Svým působením ovlivnil Poggia Braccioliniho a Leonarda Bruniho a probudil zájem o studium starověké řecké literatury. Na jeho podnět přišel roku 1396 do Florencie učit řečtinu Manuel Chrýsolorás.[2]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coluccio Salutati na slovenské Wikipedii.