Chantyjština

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Chantyjština. Od svého vzniku až po svůj vliv na dnešní společnost hraje Chantyjština zásadní roli v životech lidí. V průběhu historie byl Chantyjština předmětem debat, studia a obdivu a stal se tématem zájmu akademiků, nadšenců i zvědavců. Dozvíme se o různých aspektech, které činí Chantyjština tak relevantním a vzrušujícím tématem, analyzujeme jeho dopad v různých oblastech a jeho vývoj v čase. Připravte se ponořit se do světa Chantyjština a objevte vše, co toto vzrušující téma nabízí.

Chantyjština (ханты ясаӈ)
RozšířeníChanty-Mansijský autonomní okruh
Počet mluvčích13 900[1]
Klasifikace
PísmoCyrilice (latinka)
Postavení
Regulátor?
Úřední jazykChanty-Mansijský autonomní okruh
Kódy
ISO 639-1
ISO 639-2kca (B)
kca (T)
ISO 639-3kca
Ethnologuekca
Wikipedie
testovací verze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chantyjština[2] (chantština,[3] chanty,[4] také osťáčtina,[2] chant. ханты ясаӈ) je ugrický jazyk,[5] kterým mluví Chantů zejména v Chantymansijském autonomním okruhu a Jamaloněneckém autonomním okruhu v Rusku. V roce 2020 měla chantyjština 13 900 mluvčích.[1]

Popis

Ačkoliv je chantyjština jazykem s nevelkým počtem mluvčích, dělí se do mnoha dialektů. Ze západních dialektů jsou to například obdorianský (salechardský), obský a irtyšský. Z východních pak surgutský nebo vašsko-vasjuganský. Třetí skupinou jsou dialekty severní. Mnoho dialektů se dále dělí do poddialektů. Všechny se od sebe liší rozdílnými fonetickými, morfologickými a lexikálními rysy natolik, že tři hlavní dialekty jsou si navzájem nesrozumitelné. Lze tedy do jisté míry hovořit o třech samostatných chantyjských jazycích.

Abeceda

Chantyjština používá cyrilici.

А а Ӓ ӓ Б б В в Г г Д д Е е Ё ё
Ә ә Ӛ ӛ Ж ж З з И и Й й К к Ӄ ӄ
Л л Л’ л’ М м Н н Ӈ ӈ О о Ӧ ӧ Ө ө
Ӫ ӫ П п Р р С с Т т У у Ӱ ӱ Ф ф
Х х Ц ц Ч ч Ч’ ч’ Ш ш Щ щ Ъ ъ Ы ы
Ь ь Э э Ю ю Я я

V letech 1931–1937 byla používána též latinka.

A a B в D d E e Ә ә F f H h Һ һ
I i J j K k L l Ļ ļ Ł ł M m N n
Ņ ņ Ŋ ŋ O o P p R r S s Ş ş S̷ s̷
T t U u V v Z z Ƶ ƶ Ƅ ƅ

Historie psané chantyjštiny

Psaná forma chantyjštiny byla poprvé vytvořena v roce 1930, a to na základě latinské abecedy. Používala se do roku 1937, kdy se začala užívat cyrilice (s přidaným písmenem ң ). Literatura je obvykle psána kazymským, šuryškarským nebo středoobským dialektem, v médiích je používán převážně dialekt kazymský.

Dialekty

Vašský

Vašský dialekt je nazvaný podle řeky Vach.

Má přísnou vokálovou harmonii a tripartitní (ergativně-akuzativní) pádový systém: Podmět (agent) transitivního slovesa je vyjádřen příponou instrumentálu (-nə-), zatímco předmět má příponu akuzativní. „Podmět“ slovesa intransitivního nemá pádovou koncovku, čímž je prakticky v pádu absolutivním. Transitivní sloveso souhlasí s agentem jako v systémech nominativně-akuzativních.

Obský

Pojmenován podle řeky Obu. Na rozdíl od dialektu vašského nemá vokálovou harmonii.

Gramatika

Podstatná jména

Chantyjština rozlišuje tři gramatická číslasingulár, duál (přípona -ŋən) a plurál (-(ə)t). Chantyjština má také takzvané posesivní sufixy, které lze přeložit slovy „můj“, „tvůj“, atd. Tyto posesivní sufixy existují v singuláru, duálu i plurálu, a protože má chantyjština tři gramatická čísla a tři osoby, je posesivních sufixů celkem 27.

məs – kráva

məsem – moje kráva
məsemən – moje dvě krávy
məsew – moje krávy

Zájmena

Osobní zájmena v nominaivu:

SG DU PL
1. osoba ma min muŋ
2. osoba naŋ nən naŋ
3. osoba tuw tən təw

Číslovky

Chantyjské číslovky v porovnání s maďarskými a finskými:

Číslovka Chantyjsky Maďarsky Finsky
1 yit, yiy egy yksi
2 katn, kat kettő, két kaksi
3 xutəm három kolme
4 nyatə négy neljä
5 wet öt viisi
6 xut hat kuusi
7 tapət hét seitsemän
8 nəvət nyolc kahdeksan
9 yaryaŋ kilenc yhdeksän
10 yaŋ tíz kymmenen
20 xus húsz kaksikymmentä
30 xutəmyaŋ harminc kolmekymmentä
40 nyatəyaŋ negyven neljäkymmentä
100 sot száz sata

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Khanty language na anglické Wikipedii.

  1. a b Росстат — Итоги ВПН-2020. Том 5 Национальный состав и владение языками. Таблица 6. Население по родному языку. . Rosstat. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b LINDROOS, Hilkka; ČERMÁK, František. Stručná mluvnice finštiny. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1982. S. 12. 
  3. PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0524-2. S. 829. 
  4. JUTIKKALA, Eino; FÁROVÁ, Lenka; PIRINEN, Kauko. Dějiny Finska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-406-8. S. 15. 
  5. REISENAUER, Roman. Co je co?: příručka pro každý den. 2. vyd. Svazek 3. Praha: Pressfoto, 1984. 547 s. S. 515. 

Externí odkazy