Samojedské jazyky

Samojedské jazyky
Přibližná mapa rozložení samojedských jazyků v 17. století (šrafovaně) a na konci 20. století (souvislá výplň).
Rozšíření	Severní Eurasie
Počet mluvčích	asi 30 000
Počet jazyků	9 (4 živé)
Klasifikace	Uralské jazyky
Dělení
Severní samojedské Východní samojedské

Samojedské jazyky tvoří společně s ugrofinskými jazyky uralskou jazykovou rodinu. Dohromady jimi mluví zhruba 30 000 lidí na obou stranách Uralského pohoří, v nejsevernějších částech Eurasie. Vznikly z prasamojedského jazyka, který se okolo 1. století po Kristu rozpadl na samojedské jazyky severní a jižní.

Český termín samojedský je odvozen z ruského slova neznámého, snad přímo samojedského původu samojed („самоед“), jež označovalo některé z původních obyvatel Sibiře. Výraz je někdy považován za hanlivý, protože jeho původ je v rámci lidové etymologie objasňován z ruštiny jako Samo-jed ('samo-pojídač').^[1] Proto ruský etnolog G. N. Prokofjev navrhl raději výraz samodijský,^[2] odkazující původně pouze k některým skupinám Něnců, jenž se však v západní srovnávací jazykovědě ani antropologii neuchytil.^[3] Jiné teorie říkají, že slovo je kompozitní podobně jako laponský výraz Same-edne – 'země Sámů' a nese i podobný význam, nicméně s odkazem k Samojedům.^[4] Nejvíce podobná pravdě je hypotéza o původu etnonyma Samojed z vlastního označení některých skupin Enců „Somaté“.^[5]

• Samojedské jazyky
  • Severní samojedské jazyky
    • Enečtina (jenisejská samojedština) – téměř vymřelá
    • Něnečtina (juračtina)
    • Nganasanština (tavgijština, tavgijská samojedština)
  • Jižní samojedské jazyky
    • † Kamasinština - vymřelá
    • † Matorština (motorština) – vymřelá
    • † Matorsko-tajgijsko-karagský jazyk – vymřelý
    • † Koibalština – vymřelá
    • Selkupština

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samoyedic languages na anglické Wikipedii.