Cesare Lombroso

V tomto článku se bude zabývat tématem Cesare Lombroso, které v posledních letech získalo velkou relevanci díky svému vlivu na různé aspekty společnosti. Cesare Lombroso je téma, které vyvolalo zájem po celém světě a vyvolalo debaty a úvahy v různých oblastech. Od svých počátků až do současnosti byl Cesare Lombroso předmětem studia odborníků a akademiků, kteří se snažili pochopit jeho důsledky a důsledky. Prostřednictvím tohoto článku budou prozkoumány různé pohledy na Cesare Lombroso, stejně jako jeho význam v současném kontextu a jeho možné důsledky pro budoucnost.

Cesare Lombroso
Rodné jménoMarco Ezechia Lombroso
Narození6. listopadu 1835
Verona
Úmrtí19. října 1909 (ve věku 73 let)
Turín, Italské královstvíItalské království Italské království
Místo pohřbeníMonumentální hřbitov v Turíně
Alma materTurínská univerzita
Univerzita v Pavii
Povolánílékař, spisovatel, kriminolog, psychiatr, esejista a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita v Pavii
Turínská univerzita
Nábož. vyznáníateismus
DětiPaola Lombroso Carrara
Gina Lombroso
Ugo Lombroso
PodpisCesare Lombroso – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cesare Lombroso, rodným jménem Ezechia Marco Lombroso (6. listopadu 1835 Verona – 19. října 1909 Turín) byl italský lékař, biolog a kriminolog pocházející z veronské židovské rodiny.

Vyšel ze studií frenologie, aby nakonec přišel s teorií, že zločinné sklony jsou vrozené a jsou rozpoznatelné ve fyziognomických znacích člověka. Rozlišoval „rozené zločince, občasné zločince, zločince z vášně, morální imbecily a kriminální epileptiky“. Tato jeho antropologická kriminonologie byla časem zavržena jako nevědecká a předsudečná, sehrála však významnou roli ve vývoji zejména evropské kriminologie (méně severoamerické, tam vždy převládaly spíše sociologické koncepce zločinu). Známé byly rovněž jeho práce o genialitě. V závěru života se věnoval spiritismu.

Bibliografie

  • Ricerche sul cretinismo in Lombardia, (1859)
  • Genio e follia, (1864)
  • Studi clinici sulle mallatie mentali (1865)
  • Sulla microcefala e sul cretinismo con applicazione alla medicina legale (1873)
  • L'uomo delinquente, (1876)
  • Considerazioni al processo Passannante, (1879)
  • L'amore nel suicidio e nel delitto, (1881)
  • L'uomo di genio in rapporto alla psichiatria, (1888)
  • Sulla medicina legale del cadavere, (1890)
  • Palimsesti del carcere, (1891)
  • Trattato della pellagra, (1892)
  • Le più recenti scoperte ed applicazioni della psichiatria ed antropologia criminale, (1894)
  • Gli anarchici, (1894)
  • L'antisemitismo e le scienze moderne, (1894)
  • Genio e degenerazione, (1897)
  • Les Conquêtes récentes de la psychiatrie, (1898)
  • Le crime; causes et remédes, (1899)
  • Lezioni de medicina legale, (1900)
  • Delitti vecchi e delitti nuovi, (1902)
  • Ricerche sui fenomeni ipnotici e spiritic, (1909)

České překlady

  • Co bude po smrti?, Praha, Hejda a Tuček 1911, z angličtiny přeložila Pavla Moudrá
  • Hypnotismus, Praha, Vydavatelství dobrých autorů Kraft 1920.

Kulturní odkazy

„ Lombroso muž je vzácné učenosti,
a to mu neupírám ani já.
Vskutku jen značné kvantum naivnosti
zachrání před šílenstvím génia. 		“
— František Gellner: Radosti života
„ A tak, stoupaje po schodišti do III. oddělení k výslechu, Švejk nesl svůj kříž na vrchol Golgoty, sám ničeho nepozoruje o svém mučednictví.

Spatřiv nápis, že plivati po chodbách se zakazuje, poprosil strážníka, aby mu dovolil plivnouti do plivátka, a záře svou prostotou, vstoupil do kanceláře se slovy: „Dobrý večer přeju, pánové, všem vespolek.“ Místo odpovědi dloubl ho někdo pod žebra a postavil před stůl, za kterým seděl pán chladné úřední tváře s rysy zvířecké ukrutnosti, jako by právě vypadl z Lombrosovy knihy „O typech zločinných“.

“
— Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, První díl, kapitola 2.: Dobrý voják Švejk na policejním ředitelství

Externí odkazy