V tomto článku se bude zabývat tématem Cesare Lombroso, které v posledních letech získalo velkou relevanci díky svému vlivu na různé aspekty společnosti. Cesare Lombroso je téma, které vyvolalo zájem po celém světě a vyvolalo debaty a úvahy v různých oblastech. Od svých počátků až do současnosti byl Cesare Lombroso předmětem studia odborníků a akademiků, kteří se snažili pochopit jeho důsledky a důsledky. Prostřednictvím tohoto článku budou prozkoumány různé pohledy na Cesare Lombroso, stejně jako jeho význam v současném kontextu a jeho možné důsledky pro budoucnost.
Cesare Lombroso | |
---|---|
Rodné jméno | Marco Ezechia Lombroso |
Narození | 6. listopadu 1835 Verona |
Úmrtí | 19. října 1909 (ve věku 73 let) Turín, Italské království |
Místo pohřbení | Monumentální hřbitov v Turíně |
Alma mater | Turínská univerzita Univerzita v Pavii |
Povolání | lékař, spisovatel, kriminolog, psychiatr, esejista a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Univerzita v Pavii Turínská univerzita |
Nábož. vyznání | ateismus |
Děti | Paola Lombroso Carrara Gina Lombroso Ugo Lombroso |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cesare Lombroso, rodným jménem Ezechia Marco Lombroso (6. listopadu 1835 Verona – 19. října 1909 Turín) byl italský lékař, biolog a kriminolog pocházející z veronské židovské rodiny.
Vyšel ze studií frenologie, aby nakonec přišel s teorií, že zločinné sklony jsou vrozené a jsou rozpoznatelné ve fyziognomických znacích člověka. Rozlišoval „rozené zločince, občasné zločince, zločince z vášně, morální imbecily a kriminální epileptiky“. Tato jeho antropologická kriminonologie byla časem zavržena jako nevědecká a předsudečná, sehrála však významnou roli ve vývoji zejména evropské kriminologie (méně severoamerické, tam vždy převládaly spíše sociologické koncepce zločinu). Známé byly rovněž jeho práce o genialitě. V závěru života se věnoval spiritismu.
„ | Lombroso muž je vzácné učenosti, a to mu neupírám ani já. Vskutku jen značné kvantum naivnosti zachrání před šílenstvím génia. |
“ |
— František Gellner: Radosti života |
„ | A tak, stoupaje po schodišti do III. oddělení k výslechu, Švejk nesl svůj kříž na vrchol Golgoty, sám ničeho nepozoruje o svém mučednictví.
Spatřiv nápis, že plivati po chodbách se zakazuje, poprosil strážníka, aby mu dovolil plivnouti do plivátka, a záře svou prostotou, vstoupil do kanceláře se slovy: „Dobrý večer přeju, pánové, všem vespolek.“ Místo odpovědi dloubl ho někdo pod žebra a postavil před stůl, za kterým seděl pán chladné úřední tváře s rysy zvířecké ukrutnosti, jako by právě vypadl z Lombrosovy knihy „O typech zločinných“. |
“ |
— Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, První díl, kapitola 2.: Dobrý voják Švejk na policejním ředitelství |