Camille d'Hostun, vévoda de Tallard

V dnešní době je Camille d'Hostun, vévoda de Tallard tématem, které upoutalo pozornost mnoha v dnešní společnosti. S rozvojem technologií a globalizací se Camille d'Hostun, vévoda de Tallard stal relevantním tématem, které pokrývá různé oblasti každodenního života. Ať už v pracovní, osobní, akademické nebo sociální sféře, Camille d'Hostun, vévoda de Tallard významně ovlivnil způsob, jakým lidé interagují a fungují v současném světě. Jak se Camille d'Hostun, vévoda de Tallard neustále vyvíjí, je důležité analyzovat jeho vliv na různé aspekty moderního života a důsledky, které má pro budoucnost. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Camille d'Hostun, vévoda de Tallard a prozkoumáme jeho dimenze, dopad a možné výzvy, které představuje v dnešní společnosti.

Camille d'Hostun de Tallard
Narození14. února 1652
Dauphiné
Úmrtí20. března 1728 (ve věku 76 let)
Paříž
Povolánídiplomat a voják
Oceněnírytíř Řádu svatého Ducha
rytíř Řádu sv. Michala
DětiJoseph d’Hostun
Rodd'Hostunové
Funkceprezident (Francouzská akademie věd; 1724)
prezident (Francouzská akademie věd; 1727)
velvyslance Francie ve Velké Británii
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Camille d'Hostun de la Baume, duc de Tallard (14. února 1652, Lyon – 20. března 1728, Paříž) byl francouzský šlechtic, diplomat a vojevůdce, který se stal maršálem Francie.

Vojenská kariéra

Tallardovi bylo poskytnuto pověření na místo ve francouzském vojsku již ve věku 15 let.[1] Později sloužil pod velením prince de Condé v jižním Nizozemí a od roku 1674 pod velením Turenna v Alsasích. V roce 1678 byl povýšen do hodnosti maréchal de camp a v této hodnosti bojoval v devítileté válce (1688–1697).

Jeho přátelství s králem Ludvíkem XIV. mu zajistilo místo úředního činitele.[1] Po válce byl dva roky vyslancem na svatojakubském dvoře, kde se se svými výjimečnými znalostmi evropských politických záležitostí ukázal jako velmi hodnotný služebník.[2] Když král Jakub II. v září 1701 zemřel, uznal Ludvík XIV. nárok Jakubova syna na anglický trůn. Následně Vilém III. Tallarda roku 1702 vyhostil z Londýna.[1]

Tallardova vojenská kariéra dosáhla svého vrcholu během války o dědictví španělské. Dne 7. září 1703 dobyl vévoda burgundský s Tallardem pevnost Breisach. Tallard pak pokračoval k Landau, aby jej v polovině října obklopil svými oddíly a přikročil k obléhání.[3] Vyprošťovací armáda vedená hesensko-kasselským princem byla tvrdě a nemilosrdně rozdrcena Tallardovými silami v bitvě u Speyerbachu 15. listopadu.[4] V důsledku toho Landau padlo o dva dny později. Krátce nato byl Tallard jmenován maršálem Francie.[1]

Roku 1704 byl Tallard vyslán, aby posílil Maximiliánova a Marsinova francouzsko-bavorská vojska na Dunaji, která ohrožovala Marlboroughova a Savojského spojenecká armáda. Tallard se vydal 1. července ze Strasbourgu, ale přestože se šestidenní obléhání Villingen ukázalo jako neúspěšné, (upuštěno od něj bylo 22. července), byl maršál Tallard schopen dovést svých 34 000 mužů přes Černý les a dosáhnout již 5. srpna Ulmu.[5]

Pamětní deska

Tallard byl postaven do čela velení spojené francouzsko-bavorské armády, ale následná bitva u Höchstädtu 13. srpna 1704 vyústila v úplné zničení jeho sil. Rozhodně poražen, byl zajat a vzat do Anglie a na podmínku, že se nepokusí uprchnout, ubytován v Nottinghamu.[1] Spisovatel Daniel Defoe hlásil, že jeho small, but beautiful parterre, after the French fashion bylo jednou z krás Nottinghamu.[6]

Pozdní období života

Po svém propuštění v roce 1711 se vrátil do Francie.[7] Přes pohromu u Höchstädtu k němu král Ludvík XIV. nechoval zlou vůli.[1] Tallard byl v roce 1712 povýšen na vévodu a roku 1715 se stal pairem Francie. V závěti Ludvíka XIV. byl jmenován do regentské rady, ale vévoda orleánský závěť anuloval. Roku 1724 Byl zvolen předsedou Académie des Sciences a v roce 1726 se stal státním ministrem.

Rodina

Oženil se s Marie-Catherine de Grolée de Viriville-La Tivolière a spolu měli jednoho syna;

Odkazy

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Camille d'Hostun, Duke of Tallard na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Falkner: Blenheim 1704: Marlborough's Greatest Victory, p. 104
  2. ↑ Churchill: Marlborough: His Life and Times, p. 426
  3. ↑ Lynn: The Wars of Louis XIV, 1667–1714, p. 285
  4. ↑ Též u Špýru, Speyeru, Spirbachu či Speyerbachu.
  5. ↑ Chandler: Marlborough as Military Commander, p. 136
  6. ↑ A tour thro' the whole island of Great Britain: Letter 8, Part 1 (The Trent Valley) . Visionofbritain.org.uk . Dostupné online. 
  7. ↑ Tincey: Blenheim 1704: The Duke of Marlborough's Masterpiece, p. 88

Literatura

Externí odkazy